Operní soubor uvede 23. října 2016 svou první premiéru nové sezóny, operu Attila od G. Verdiho.

Opera o prologu a třech dějstvích, libreto Francesco Maria Piave a Temistocle Solera, podle divadelní hry Attila, König der Hunnen (autor Zacharias Werner).

Verdiho sborová opera pojednává o vládci Hunů – králi Attilovi, který v 5. století plenil velkou část Evropy. Verdi zřetelně vykresluje osvobození Itálie na libreto, které se velice volně opírá o historická fakta. Historický námět je obohacen o milostnou zápletku a touhu po pomstě.

Attila byl malé postavy, nohy do „O“, nebyl hezký – asijský typ s chudým vousem, plochým nosem a tmavší barvou kůže. Jeho obličej byl plný jizev, které válečník získal v boji, ale také si je vyráběl sám, aby svým vzhledem zastrašoval nepřítele. Attila (v hunské řeči „tatíček“) používal obyčejné věci – oděv bez ozdob, dřevěné nádobí atd.; ke svým poddaným i přátelům se choval velice vlídně. K ostatním neměl „Bič boží“ žádné morální zábrany. Nechal vyvraždit celá města, včetně žen a dětí, lidský život neměl pro něj žádnou cenu. V tomto se Attila nelišil od jiných válečníků své doby.

Na trase tažení se Attila dostal k dřevěnému městu Troyes. V místním kostele působil biskup Lupus, proslulý svou účastí na misi do Británie. Podle Lupova životopisu se biskup postavil proti Attilovi a zachránil své město a jeho obyvatele. Na jejich setkání měla zaznít proslulá slova: „Jsem Lupus, člověk Boží.“ Attila rázně odpověděl bezvadnou latinou: „Ego sum Attila, flagellum Dei“ (Já jsem Attila, bič boží.)

V době plánování výpravy proti Byzanci (rok 453) pořádá Attila svatbu se svou sedmnáctou manželkou, mladou germánskou dívkou Ildico. Attila je ráno po svatební noci nalezen v kaluži krvi. Je možné, že mladičká Ildico zabila stárnoucího Attilu ukrytým nožem, ale dle historiků je pravděpodobnější, že se opilý Attila udusil při krvácení z nosu.

Attila byl údajně pohřben s obrovským pokladem. Jeho tělo bylo uložené do trojité rakve, první ze zlata, druhá ze stříbra a třetí ze železa. Hunové na místo hrobu svedli tok řeky (nejčastěji se uvažuje o Tise) a povraždili všechny otroky, kteří na stavbě hrobu pracovali. Případného nálezce má odradit od otevření rakve nápis „Fulgur conditum“ – zakopaný hrom.

V dnešní době vidíme aktuální politické téma v širším rozměru Evropy jako základní konflikt střetu dvou kultur. Původní premiéra v divadle La Fenice v Benátkách 17. března 1846 slavila úspěch a vlastenecký námět opery strhoval publikum k bouřlivým, politicky motivovaným, projevům. Kritika na rozdíl od publika projevila méně souhlasu a vytýkala skladateli militantní způsob psaní. Rossini nazval Verdiho „musicista con l´elmo“ (hudebník s helmou). V Attilovi upoutávají pozornost vypracované sbory, působivé melodie, nové kompoziční prvky na pozadí „starého“ stylu a efektní instrumentace. V roce 1991 uvedla opera v Opavě velmi úspěšnou československou premiéru tohoto díla.

Jana Andělová Pletichová

Operu uvádíme v italském originále s českými titulky.