Jiří P. Kříž, Právo, 21.1.2013

Nevím, kde je v Opavě zakopaný divadelní pes. Po Sekretářkách a Americkém císařovi nastudoval s činoherním souborem Dalskabáty, hříšnou ves aneb Zapomenutého čerta Jana Drdy zkušený režisér Jakub Nvota. A zase to v té pekelnické pohádce – kdysi pro dospělé, dneska spíš pro děti – pekelně drhne.

Nejvíc asi v práci s herci a s tím by měl něco dělat umělecký šéf souboru Roman Groszmann, protože hostující režiséři, kteří přijedou, secvičí, zhodnotí výkony na premiéře a zase odjedou, na vypiplávání souboru nemají čas, i kdyby to třeba sám Petr Veselý byl. Ten přichází do Slezska po Dalskabátech.

Peklo bez hříchů

Člověk rád odpustí ve finanční mizérii, v jaké dnes regionální divadla přežívají – a bude ještě hůř – papundeklové kulisy Alžběty Žgančíkové, vydávané v programu k inscenaci za scénu. Když se o ně herci omylem někdy opřou, má člověk pocit, že se to na jevišti všechno i s nimi zhroutí do kovářské pece.

Méně radostné je, že Nvotu s dramaturgyní Alžbětou Matouškovou nebe neosvítilo jediným nápadem, kterým je možné Drdovu vlastní dramatizaci jedné z jeho nejpěknějších Českých pohádek – z časů, kdy už se vymanil z oprávněného poválečného přesvědčení, že co je německé, to je pekelné – sklenout s dneškem.

Příležitostí k aktualizování nabízí naše doba hned několik: církevní restituce, rozhodně to není téma laciné, spíš hodně drahé, morální pokleslost, zlodějny zralé po tátově amnestii už jen tak na zatracení věčné…

Ve Slezském divadle hrají Hříšnou ves tak, jak ji Drda napsal. Pravda, pořád líp než v brněnském Národním divadle, kde ji představili jako nepovedený fotbalový mač mezi Nebem a Peklem. Diváci jsou ale vděční a oceňují Dalskabáty vděčným potleskem. Spíše občasným než vytrvalým.

Mlynářka nemele

Mám neodbytný pocit, že herci i herečky jsou v Opavě vydáni sobě napospas. Co je to platné, že tam mají Hanu Vaňkovou, Kostase Zerdaloglu, Martina Valoucha, Jakuba Stránského, Kamilu Srubkovou či krásnou Terezu Starostkovou. Plajznerka je hubatá a peče buchty. Trepifajksl spíš než zapomenutý je líný a spící. Belzebubův sekretář Marbulius pořád stejný, kovář Tyburec nedovtipný, jen krájet, jeho žena Dorotka trochu ječivá a Mančinka jenom krásná. Celé je to snaživě jadrné a hodně mdlé. A protože v Opavě nemají bohatou a lakotnou Mlynářku, hrají to jednoduše bez ní. Namleli si ovšem jen na další pohankovou kaši.

Slezské divadlo Opava – Jan Drda: Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert. Režie a výběr hudby Jakub Nvota, dramaturgie Alžběta Matoušková, scéna a kostýmy Katarína Žgančíková. Premiéra 13. ledna 2013.

Celkové hodnocení: 50%