JANA GÉLOVÁ, Deník, 26. 2. 2019
Opava – Čtyři vraždy se odehrály na jevišti Slezského divadla ve dvou operách Aleko a Komedianti, které uvedl 17. a 19. února operní soubor v premiéře. Dvě opery v jednom večeru spojuje téma dvojí vraždy ze žárlivosti a rozděluje zpracování hudební i literární. Operu Aleko napsal Sergej Rachmaninov na romantický námět Puškinovy poemy Cikáni (libreto V. I. Němiro Dančenko), Komedianty složil Ruggiero Leoncavallo ve veristickém stylu na skutečný příběh, který se odehrál v Kalábrii v roce 1865. Inscenační tým v čele s režisérkou a autorkou scény Janou Andělovou Pletichovou ctil stylovou odlišnost obou oper. V Alekovi mě zaujala scéna z větvoví, doplněná projekcemi a symbolem cikánského kočovného života vozem s plachtou. Jednotlivá hudební čísla jsou pojata jako obrazy, které se mění pomocí točny a projekce. Také herecké výkony jsou v souladu s romantickou atmosférou. U opery Komedianti zvolila režisérka pro vyjádření maringotku jako symbol kočující společnosti, která se v druhé polovině nápaditě rozloží na jeviště komedie dell’arte. Složitější příběh je založen na propracovaných charakterech a vztazích. Aleko začíná působivým prologem z Puškinovy poemy, recitovaným krásnou ruštinou Jevhena Šokala, který zároveň ztvárnil roli starého cikána. Jistým pěveckým i hereckým výkonem zazářila Barbora Řeřichová v roli Zemfiry i Neddy. Jiří Přibyl jako Aleko podal herecky propracovaný výkon. Juraj Nociar v postavě mladého cikána a Cania opět dokázal svůj pěvecký růst. Pavel Klečka v roli postiženého Tonia podal přesvědčivý pěvecký i herecký výkon a oslnil publikum v prologu. Také druhá premiéra měla své favority. Pavel Klečka tentokrát v roli Aleka byl pěvecky výraznější než alternant. Jakub Rousek bez problémů zvládl náročné party
obou tenorových rolí. Zemfira v podání Kataríny Jordy byla hlasově i herecky vice dramatická. Tereza Kavecká (Nedda) působí herecky opravdově, ale její pěvecký výkon nebyl úplně přesvědčivý. Velkou pochvalu si zaslouží sbor. Velmi dobré nastudování Kremeny Pešakové bylo devízou obou inscenací. Zaujala mě barva a jistota sopránů hned v první scéně Aleka. Orchestr pod vedením Petra Šumníka podal přesvědčivý výkon, nutno vyzdvihnout pěkný výkon harfy. Kostýmy Michaely Savovové ctily stylové rozlišení obou oper. Černo-rezavou barevností s ornamentem a cikánskými vlásenkami podtrhla romantiku v Alekovi, v Komediantech vsadila na civilní střídmost, představení komedie dell’arte bylo zcela odlišeno. Choreografie Lindy Fikar Stránské zaujala především cikánským tancem, do kterého zapojila i členy sboru a skryla tak početní nedostatek baletního souboru. Toto vydařené představení určitě stojí za zhlédnutí.
