Ladislav Vrchovský, www.ostravan.cz, Divadlo – Rozhovor, 11. 9. 2020
Činohra Slezského divadla v Opavě uvede v neděli 13. září českou premiéru divadelního zpracování známé filmové komedie Zítra to roztočíme, drahoušku v režii Romana Vencla. Jednu z hlavních postav ztělesní oblíbený herec Kostas Zerdaloglu. Povídali jsme si s ním o inscenaci, jejíž premiéra se měla uskutečnit už na jaře, ale došlo k jejímu odložení kvůli pandemii koronaviru.
Jaký to byl pocit, když ses dozvěděl, že budeš hrát v jevištní adaptaci slavné filmové komedie Zítra to roztočíme, drahoušku!
Když jsem si přečetl text, tak jsem velice obával divadelního zpracování, protože hra vznikla na základě filmového scénáře. Ve filmu jsou velké prostřihy, velice rychlé krátké skeče, důležitou roli hraje kamera. Měl jsem obavu, protože v celku je zhruba dvaapadesát technických změn. A nejsou to vždy herecké reakce na repliku. Někdy je to reakce na světlo, někdy na zvuk, ba dokonce na odhad.
Vím, že napřed vznikl film Petra Schulhoffa a následně byl filmový scénář upraven pro divadlo …
Roman Vencl, režisér naší inscenace, vycházel z textu Petra Schulhoffa, ale jde o jeho vlastní úpravu. Takže v našem případě se jedná o českou premiéru. Režisér říká, že je sám velice zvědavý na reakci diváků, kteří, jak předpokládá, budou znát film.
Mohl bys ale prozradit pro ty, kteří film neviděli, o co vlastně ve hře jde?
Je to o dvou manželských párech, které si navzájem dělají naschvály. Ty naschvály vycházejí z obyčejné maloměšťácké závisti, kterou pociťuje jeden pár ke druhému.
Jak jsou situace řešeny na jevišti?
Na jevišti je prostor simultánně řešen dvěma obývajícími pokoji v bezprostřední blízkosti vedle sebe. Nejdříve se děj odehrává na pavlači, ve druhé polovině, kdy obě rodiny dostanou nové byty na sídlišti, se opět ocitnou ve stejném poschodí paneláku. V tom je ten vtip, protože se každá rodinka těší, že se zbaví té druhé, ale opět jsou z nich sousedé, Což vůbec netušili.
Schválnost náhody?
Možná. Všechno pokračuje, dojde ke zdánlivému usmíření, ale opět propukne vzájemná nevraživost. Za mě je to dobře napsaná komedie o maloměšťáctví, o lidské závisti. To jsou ty věčné charakteristiky přežívající v každé době. Proto si myslím, že je ten film tak oblíbený i dnes.
Kdybychom tuhle hru dali vedle těch pověstných bezduchých komedií, kterým se v divadelním slangu říká řachanda, jak by to vypadalo?
Já bych tuhle věc neoznačil za bulvární komedií nebo řachandu. Podlé mého v tom i věci bolavé celkově působí vtipně. Je to výborně napsané. Jsou ta přesné, dobře vystavěné gagy. Žánrově jde spíše o konverzační komedii. V některých pasážích na mě působí text jako rytmizovaná próza, která určuje rytmus hry.
Tvoje postava asi není kladná, jak tak poslouchám …
Není to jednoznačně kladná figura. To tedy rozhodně ne. Někdy obsahuje momenty sarkastické ironie, kterou používá, když chce píchnout do vosího hnízda, tedy do Bartáčkovic rodiny. Ten film byl dokonalý. Obzvlášť herecké výkony všech, vždyť v tom hráli Miloš Kopecký, Stella Zázvorková, Iva Janžurová a František Peterka!
Věřím, že i vaše provedení publikum spolehlivě pobaví…
Ano, ale mám ještě jednu obavu. Z toho historického kontextu. Příběh se odehrává v sedmdesátých letech. Dnešní mladí, a dokonce i někteří starší diváci, už si to nemohou pamatovat. A například tam mám repliku: „Copak jsem Onassis?“ Ale kdo dneska ví, kdo to byl Onassis? Miliardář, který si vzal za ženu ovdovělou Jacqueline Kennedyovou? Kdo to dneska ví? A nejde pouze o Onassise. Jde i o společenský dopad. Je téměř neuvěřitelné, co všechno Schulhoff dokázal do filmu propašovat, aniž by byl cenzurován. Lidé četli mezi řádky.
Uvidíme. A jak se ti bude hrát, když v hledišti budou všechny tváře v rouškách?
Za těmi rouškami zakrytými obličeji zůstanou pro nás tajemstvím skutečné reakce publika. Bude to divné. Ale jsem na to zvědavý.
