Olga Janáčková, casopisharmonie.cz, 23. 10. 2018
Smetanově Prodané nevěstě, konkrétně její první verzi s mluvenou prózou, věnuje Slezské divadlo v Opavě celý prokomponovaný večer. U vchodu do divadla vítali diváky při premiéře krojovaní představitelé vedení divadla včetně jeho ředitele Ilji Racka, na schodech kouřil dýmku Indián z Otahitánských ostrovů (Evžen Trupar), mužský sbor ve foyeru opakovaně zpíval „To pivečko to věru je nebeský dar“ (sbormistryně Kremena Pešakova), diváky vítali chlebem a solí, dalšími pochutinami a pivem. Byl tu osobně mistr Bedřich Smetana ztělesněný dirigentem představení Vojtěchem Spurným. Potkali jsme i Smetanovy současníky – dvě rodiny s dětmi, jejichž dívenka a hoch spolu během představení neustále navazovali kontakt, v němž jim rodiče marně bránili (kostýmy Josef Jelínek). Hlediště bylo propojeno s jevištěm i v době přestávky, kdy byli diváci zváni k občerstvení na prknech, která znamenají svět (scénografie Ondřej Bartoš a Lubor Cukr).
Orchestr v původním nástrojovém obsazení a počtu hráčů tak, jak vypadal za Bedřicha Smetany při premiéře roku 1866 v Prozatímním divadle, je umístěný v pozadí jeviště, kontakt pěvců s dirigentem je tedy ztížený a zčásti jej suplují monitory. Před sextetem „Rozmysli si Mařenko, rozmysli“ dirigent vtipně a pohotově postoupil dopředu a společně s pěvci předvedli, jakým způsobem lze toto choulostivé místo ukázkově překonat. Dirigent Vojtěch Spurný vychází ve svém pojetí Smetanovy hudby z metronomických údajů temp, které si skladatel poznamenal do partitury, takže temporytmus inscenace je záměrně značně pomalý. Jeviště je téměř neustále plné lidí, režisér Lubor Cukr naaranžoval vedle děje opery spoustu scének, které občas až příliš odvádějí pozornost od jeho průběhu (přítomnost dobově oděného obecenstva – děti, které na sebe upozorňují, mlsají koláčky, rodiče jim na jarmarku koupí flétny a ty se změní ve velké bublifuky s nepočítanými barevnými bublinami apod.). Postupně se na průhlednou oponu promítají historické divadelní i jiné budovy – pražské Novoměstské divadlo, holešovické Výstaviště, Národní divadlo… Na jevišti se objeví prezident Masaryk uvítaný dětmi, později i ministr Zdeněk Nejedlý, který vystoupí v roli Principála komediantů.
Postavy samotného příběhu jsou propracované – Jeník s Mařenkou radostní a tuliví, pohybliví, s nimi drží krok Mařenčina matka Ludmila (Katarina Jorda), jejíž vztah s Mařenkou je tak dobře čitelný jak bývá málokdy. Jana Sibera se s postavou Mařenky potkala v pravou chvíli, je na cestě od svého dosavadního lyrického a koloraturního oboru k dramatičtějším rolím? Uvidíme. Nociarův Jeník má dobré výšky, byť i připravované s předstihem, potíže mu přináší méně znělá střední poloha. Kecal Jiřího Přibyla je povedeně rozehraná figura protřelého dohazovače. Přibyl je jedním z mála našich basistů, kteří bez problémů obsáhnou Kecalův pěvecký part v celém jeho tónovém rozsahu včetně nejhlubších tónů. Vašek se tu v próze rozkoktal mnohem víc, než mu umožňují zhudebněné recitativy konečné verze opery, v mluvených dialozích ze sebe těžko vyráží slova. Vít Šantora tuto roli chvílemi dosti deklamuje, zdá se, že chvílemi dává přednost hereckému pojetí role před dokonalejším zpíváním. Komediantská scéna stojí a padá s představitelem Principála Václavem Morysem, který detailně rozehrává karikaturu ministra Zdeňka Nejedlého s jeho rozvláčným způsobem mluvy. Takové pojetí této postavy však hodně zpomaluje průběh jevištních akcí.
Téměř ortodoxní návrat opavských inscenátorů k době vzniku první verze Prodané nevěsty má své výhody i nevýhody. Umístění orchestru za pěvce dává sice větší prostor jejich pěveckým výkonům, avšak poněkud hudebně upozaďuje orchestrální složku. Zpomalení tempa hudební interpretace vyvolává také zklidnění jevištního temporytmu, kterému režisér vzdoruje zahuštěním mimodějových přídatných akcí, jež chvílemi dominují nad přehledností děje. Mluvenou prózu účinkující dobře zvládli s výjimkou Alexandra Vovka v roli Krušiny. Paradoxem inscenace první verze Prodané nevěsty je sbor „To pivečko“, jímž vítá mužský sbor diváky ve foyeru, ačkoli první verze tento sbor ještě neobsahovala.
Přes některé výhrady k opavské inscenaci je nutno říci, že se dobrá věc podařila a diváci měli ojedinělou možnost poznat své divadlo i z pohledu z jeviště do hlediště. Pokud budou mít reprízy tak příznivou atmosféru, jakou měla inscenace při své premiéře, mohou se Opavané na svou Prodanou nevěstu opravdu těšit.
Zdroj: https://www.casopisharmonie.cz/kritiky/prodana-nevesta-jako-divadelni-jarmark.html
