18. 12. 2017 Milan Bátor Divadlo Recenze
Kovbojská opereta Arizona Lady maďarského skladatele Emmericha Kálmána o dvou jednáních na text Alfreda Grünwalda a Gustava Beera zazněla v neděli večer ve Slezském divadle v Opavě v české premiéře. V hlavních rolích účinkovali Michal Stalmach, Lucie Hájková, Zdeněk Kapl, Michael Skalický, Barbora Čechová, Juraj Nociar, Dalibor Hrda a další. Písňové texty a české dialogy obstaral Patrick Fridrichovský v režii Dominika Beneše a provedení řídil Petr Šumník.
Poslední opereta mistra vířivých čardášů je svým způsobem jedinečné dílo. Kálmánova hudba vstřebala vlivy tehdejšího Broadwaye a je plná chytlavých melodií, ve kterých vedle čardáše slyšíme vlivy country, swingu (v harmonii) i typické westernové filmové hudby (v instrumentaci), kde dějovou linku v dialozích často podmalovává pouze klavír. Arizona Lady je tak svým způsobem jakýmsi transgresivem mezi operetou a muzikálem, k němuž má její hudba rovněž velmi blízko.
Děj se odehrává kolem roku 1920 v Arizoně na farmě Lony Farrell (Lucie Hájková), drsné a nekompromisní farmářky, která se zarputile brání četným nabídkám k sňatku a své zaměstnance popohání do práce pomocí pušky. Jedním z nápadníků je i místní šerif Sullivan (Zdeněk Kapl), který má konkurenta ve zpívajícím kovbojovi Royi Dexterovi (Juraj Nociar). Druhý ústřední pár tvoří podomní obchodnice Nelly Nettleton (Barbora Čechová), jejíž kolo s pestrobarevnými balónky je ověšeno zbožím, a kovboj Chester Kingsbury (Michael Skalický). Zápletku doplňují mexičtí mafiáni v čele s bohatým rančerem Lopezem Ibanezem (Dalibor Hrda).
Určitě jste si povšimli, že ve výčtu hlavních postav chybí to nejdůležitější – a sice Arizona Lady. Nebojte se, kráska to je, ale nikoli žena a nikoli člověk! Jedná se o dostihového koně, kterého neodolatelným způsobem ztvárnil herec Michal Stalmach. Právě o Arizonu Lady v Kálmánově díle jde především a citový život farmářky Lony i dalších postav je konfrontován s touto „klisnou“.
Scéna Davida Janoška je jednou z největších devíz nastudování: hlavním prvkem je maketa výřezu klisny Arizona Lady, která je spouštěna v optimálním načasování na jeviště, barevností i geometrickou elegancí zaujme podlaha s kostkovaným vzorem. V zadním plánu se nachází interiér pracovny farmářky Lony, který poněkud nelogicky dekoruje velká knihovna. Dotváří jej projekce kaktusů na plátně.
V závěru prvního dějství se příběh odehrává na dostihových závodech, k nimž bylo využito nízkých parkurových překážek. Janoškova scéna je dynamická: zabydlují ji mobilní předměty jako je pojízdný obchod Nelly a balíky sena. Ve druhém dějství se pak proměňuje pódium v jakýsi mexický bar.
Kostýmy Lenky Poláškové se inspirovaly klasickými kovbojskými vzory v barevných košilích, hnědých vestách, kloboucích i ve výrazném červeném obleku a sombrerech Mexičanů. Choreografie Martina Tomsy vstupuje do příběhu přiléhavými sestavami: koncepce tanečního projevu odpovídá zvolené estetice a příjemně provzdušňuje scénu.
Český překlad (Jan Ondráček) a zejména brilantní české texty Patricka Fridrichovského potěšily skvělým frázováním a hravou češtinou, v níž není nouze o šikovné rýmy a větnou stavbu odpovídající písňové formě. Hudební čísla šla hercům dobře do úst, nejvíce se pěvecky dařilo Barboře Čechové, Juraji Nociarovi, méně už Zdeňce Mervové.
Nezklamala ani Lucie Hájková, která potěšila kultivovanou hlasovou barvou, ovšem místy se zbytečným operním nánosem a s méně zřetelnou artikulací. Také Michael Skalický a Zdeněk Kapl představili sympatické pěvecké výkony. Problematické a poměrně zdlouhavé potíže s mikroportem během árie Juraje Nociara se naštěstí neopakovaly.
Dařilo se i orchestru Slezského divadla v Opavě, který pod taktovkou Petra Šumníka odvedl poctivý, muzikantsky živelný výkon, jemuž dominoval klavír Libuše Vondráčkové. Také sbor pod vedením Kremeny Pešakové představil seriózní a vyrovnaný výsledek, který se odrazil v hutné dynamice a intonační jistotě. Za vyložený faux-pas naopak považuji hru Mexičanů na rumba koule, která působila trapně, rozcházela se rytmicky s klavírem a navíc svou intenzitou rušila i dialog hlavních postav.
Režie Dominika Beneše měla nelehký úkol. Musela proškrtat řadu postav početně zabydleného příběhu, i přesto první dějství trvalo bezmála hodinu a půl. Beneš se režijně nejvíc vyřádil na figuře Michala Stalmacha, který je nejvýraznější postavou, vypravěčem i Arizonou Lady s neodolatelným šarmem a espritem.
Stalmach se objevil hned v úvodu nejprve v roli kovboje-vypravěče v bílém saku, bílé kravatě a světle hnědém klobouku. Jeho komentování děje bylo svěží, neotřelé, a hlášky jako plnotučný hrdina, „kauboj“ = kraví chlapec, herrrka, létající koblihy apod. si divák okamžitě zapamatuje. Je ústředním hybatelem děje a bez něj by celkový dojem působil bledě. Stalmach herecky kraloval i během milostného duetu Farrell a Dextera, kdy je coby Arizona Lady spoutal lasem a na závěr z něj vykouzlí srdíčko. Také zcizovací efekty zvolil na vhodných místech (zejména fórek s kytarou) tak, aby nerozbily děj, ale podpořily komično. Scéna jeho zkrocení i dostihový závod byly perfektně vygradovány.
Životné postavy kromě senzačního Stalmacha představili také Barbora Čechová, Michael Skalický a zejména Dalibor Hrda, jehož „punč z Dolňáku“ u Opavanů triumfoval. Bohužel horší plastičnost postav a zejména herecká nepřesvědčivost charakterů se projevila u farmářky a šerifa. U Hájkové tak vůbec nebylo jasné, do koho je vlastně zamilovaná, protože se její Lona vůbec nebránila ani návrhům šerifa. Toho zase Zdeněk Kapl, který jinak dobře zpíval, zahrál s mentorskou nudou, jehož pomalá dikce a toporné pohyby neměly patřičný švih a suverenitu pramenící z jeho postavení.
Roztříštěnost charakterů působila kostrbatě a bohužel ukázala v Benešově pojetí na drobné trhliny, ovšem v celkovém ohlédnutí přece jen převyšují pozitiva, protože mladý režisér odvedl jinak vynikající práci. Navíc lze věřit, že problémy se do budoucna podaří vyřešit.
Opava uvedla svižnou, energickou a v mnoha aspektech půvabnou inscenaci, která vyznívá jako nespoutaná jízda plná zábavy.
