Jan Kerbr, Lidové noviny, 9. 12. 20166

Sebevražedný skok do Dunaje je znázorněn vyvalením se kamenů z dosud průsvitné, ale pevné ohrádky k ležícímu tělu mladé ženy. Poté však, co se o jejím tragickém konci na jevišti hovoří, přijde ke slovu také text dopisu, v němž ona píše svému slabošskému milenci, že i s narozeným dítětem žije. Takto dvojznačně končí inscenace klasického dramatu Gabriely Preissové Gazdina roba, s níž se v listopadu na Festivalu divadel Moravy a Slezska v Českém Těšíně prezentovala činohra z Opavy. Hru v poměrně rasantní úpravě Anny Saavedry nastudovala Janka Ryšánek Schmiedtová, umělecké šéfová Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Příběh sociálně nerovné lásky, zpracovaný také J. B. Foerstrem v opeře Eva, má v této jevištní realizaci hodně folklorizujících složek, ovšem v moderním balení. Především první polovina se odvíjí jako střídání činohry s hudebně-tanečními čísly, komponista Mario Buzzi těží z melodiky slováckého folkloru, ale dovede do podkresu instrumentálních vsuvek zabudovat také dodekafonické postupy. Členové opavského souboru v poměrně náročně klenutých melodiích intonují obdivuhodně.

Problémem jsou ovšem modernizované kostýmy Katariny Kováčikové, koncipované jako variace na kroje s použitím modrotisku, ale s podivnými střihy, které vlastně žádné z postav nesluší. V tomto rámci nicméně krystalizuje řada úctyhodných hereckých výkonů. Patří k nim především part Evy, který se vkladem hrdosti, vášnivosti i svobodomyslnosti prezentuje Šárka Vykydalová, také její vzpurně smyslný, ale zároveň slabošský milenec Mánek, podléhající matce i venkovské tradici, v podání Daniela Volného. Přesvědčivá je rovněž jeho panovačná matka Mešjanovka v přesné povahokresbě Hany Vaňkové i Evin manžel Samko v energickém podání Michala Stalmacha (ne příliš drastický výprask manželky, za který se pak Samko stydí, nepatří ovšem k nejlepším nápadům režisérky).

Vdaná Eva uteče za ženatým Mánkem do Rakouska, kde on sezonně „gazduje“. Dramatické rozuzlení v této lokalitě s Mánkovu matkou i jeho tchýní, ale také s advokátem, s nímž chtěl rozpolcený gazda komplikovanou vztahovou situaci řešit, se vyznačuje přehledností a patřičně graduje. Opavský soubor i hostující režisérka v něm vykazují solidní kumštýřskou kondici. Dobově podmíněný leitmotiv, naznačující, že by venkovské společenství nepřijalo rozvraceče konzervativních hodnot, nemá dnes sice tak drtivou naléhavost, inscenátorům se přesto podařilo vytvořit působivé jevištní dílo s provokativním a zneklidňujícím vyzněním.

Gabriela Preissová:
Gazdina roba
Adaptace: Anna Saavedra
Režie: Janka Ryšánek Schmiedtová
Slezské divadlo Opava
Psáno z reprízy 10. listopadu
Autor je divadelní kritik