Ladislav Vrchovský, www.ostravan.cz – Divadlo – Recenze , 14. 9. 2020
Činohra Slezského divadla Opava v neděli zahájila sezónu jevištní adaptací filmu Petra Schulhoffa Zítra to roztočíme, drahoušku aneb Absolutně nevinný žertík. Inscenace vychází z úpravy Richarda Otradovce pro Spolek divadelních ochotníků Sedlčany, režisér Vencl však tuto ochotnickou úpravu dále upravil po svém, takže se jedná o českou premiéru na profesionální divadelní scéně.
Uvedení tohoto titulu je poněkud riskantním krokem. Film z roku 1976 je satirickou komedií beroucí si na paškál průvodní jevy normalizační společnosti, de facto se však jedná o komunální satiru vycházející z tehdejších bytových podmínek, situace na trhu s potravinami, automobily a téměř nedostupným zbožím původu ze západních zemí. Tedy z reality, která je dnes již v paměti spíše starší generace.
Ožehavější otázky spojené s výkonem funkcí referentů národních výborů, napomenutí udělované za narušování občanského soužití a podobně, které P. Schulhoff do filmu dostal, přičemž tehdejší cenzuře poněkud unikl jejich kritický tón, dnes už také ztratily svůj význam. To všechno je ovšem méně podstatné než samotný divadelní tvar inscenace.
Režisér se rozhodl pro takový rámec představení, při kterém jsou diváci zároveň účastníci natáčení filmu. Je to berlička pro možnost zvládnout řadu na sebe navazujících krátkých scén probíhajících v nejrůznějším prostředí. Pracuje se s dvěma světelnými tabulemi, na kterých se rozsvěcuje a zhasíná slovo TICHO podle toho, zdali se zrovna hraje situace z příběhu dvou znepřátelených rodin, nebo se rychle přestavuje scéna a natáčení je tudíž přerušeno.
Když tento detail dovedeme do důsledků, je možné, že někteří diváci pochopili příkaz k tomu, aby zachovávali ticho tak, že se příliš nesmáli (prosím nebrat tuto úvahu doslova a příliš vážně). Nicméně faktem je, že se situací, kdy je celé publikum vlastně komparsem ve fiktivním natáčecím studiu, režisér už dále nijak nepracuje.
Roman Vencl, co se výstavby situací týká, vychází téměř bezezbytku z toho, jak vypadaly na filmovém plátně. Samotná režijní tvorba je zde přítomna minimálně. Ve filmu ovšem čtyři hlavní postavy hrála čtveřice Stella Zázvorková, Miloš Kopecký, Iva Janžurová, František Peterka a dále také v ostatních postavách vystupující Luděk Sobota, Dagmar Veškrnová a další hvězdy filmového nebe. Komického účinku tito skvělí herci dosahovali z velké části díky kameře, zabírající detail jejich obličeje. To na divadle nelze.
Navzdory této skutečnosti však herecký soubor Slezského divadla Opava rčení „dostát svému úkolu“ úspěšně naplňuje. Zejména tam, kde se herečky a herci nesnaží napodobovat gesta a slovní projev svých filmových předloh, ale jdou za vlastním výrazem prostřednictvím vlastní herecké tvorby. V tomto ohledu se nejdále dostali Hana Vaňková a Kostas Zerdaloglu.
Hana Vaňková hraje postavu paní Novákové a vůbec nepřipomíná filmovou Novákovou v podání Stelly Zázvorkové. Nováková v podání Vaňkové je originální postava, a nejen nějaká více či méně vydařená napodobenina. Herečka se skvělým smyslem pro umírněnost a komický detail dokazuje, že oprávněně patří k oporám ženské části opavské činohry. Její reakce na „zjevení“ sousedky Bartáčkové na stejném patře paneláku, vyjádřená skvěle odehraným výkřikem a pádem do mdlob, je důkazem, že vlastní herecký výraz předčí jakékoliv napodobování i těch největších hvězd.
Stejnou cestou jde i Kostas Zerdaloglu. Jeho Evžen Novák je také ve většině originální a svébytnou postavou, dávající možnost zapomenout na skvělého Miloše Kopeckého, původního představitele filmové postavy.
V podobném duchu lze přistoupit i k výkonu Jakuba Georgieva v roli Novákových syna Reného (ve filmu Luděk Sobota – zde výborný Georgiev v ryze vlastní herecké kreaci), a také k výkonu Andrey Zatloukalové, která hraje po svém a výborně Naďu Kovalovou.
Druhá hlavní manželská dvojice soupeřící s Novákovými, tedy manželé Bartáčkovi, jsou ztělesněni Kamilou Srubkovou a Martinem Valouchem. U této dvojice je vidět poněkud větší vliv filmových předloh (Iva Janžurová a František Peterka). Navzdory tomu však situace, kdy Martin Valouch usedá do pérovacího křesla v garsonce své sekretářky, a to se pod jeho vahou prohne až téměř k podlaze a je problém z něho vstát, patří k nejzábavnějším okamžikům představení.
Výrazné výkony předvádějí také Ivana Lebedová jako správcová, Sabina Muchová v rolích listonošky, úřednice na ONV (Okresní národní výbor) či pasažérky, a Jakub Stránský coby řidič taxislužby, kupec auta a prodavač v Kovomatu. Celek doplňují Pavel Zavadil jako personální referent (herec poněkud přehrává koktání své postavy), a Kristýna Lipinová, která dobře zvládá postavu Janičky.
Druhá část představení po přestávce působila organičtěji, byla svižnější a mnohem zábavnější, a potvrdila fakt, že se lze spolehnout na ryze divadelní poetiku a není třeba berličky s filmovým natáčením, i když se tento rámec dodržoval až do konce, nicméně v posledních okamžicích byl režií zcela opuštěn.
Nakolik bude opavská jevištní verze komedie Zítra to roztočíme drahoušku v divácké oblibě konkurovat slavnému filmu, ukáže až míra návštěvnosti a počet repríz v dalších sezónách.
