Jitka Hrušková, Deník, 19. listopadu 2012
Opava – Dramaturgie Slezského divadla sáhla po Shawovu Americkém císaři možná pro připomenutí, že poltické turbulence nejsou v běhu času nic nového. Herecký prostor dostal v inscenaci zejména král Magnus a Michal Stalmach ho beze zbytku využil. Jeviště ovládá lehkostí, jiskrou a šarmem člověka, jehož rozhled je daný vzděláním a dokonalou výchovou, která ho k vedení státu předurčuje.
Právě tím se jeho monarcha výrazně se odlišuje od lidí, kteří své funkce klopotně získávají jen stranickými dohodami. „Tento příběh se odehrává v budoucnu. Jestli v blízké nebo vzdálené, ukáže čas,“ zazní hned v úvodu do hlediště. Za třiaosmdesát let od české premiéry se v ději prakticky nic nezměnilo. O tom, kdo dnes tahá za nitky ve vládě, jak probíhají její zasedání, jakou mají ministři úroveň a co je pro ně podstatné stejně jako o jejich morálce, toho současní diváci vědí víc, než se jim líbí.
„Jsem premiérem ze stejného důvodu jako všichni premiéři – na nic jiného se nehodí,“ konstatuje Josef Proteus a sotva tím současníky překvapí. V tomto duchu ztvárnil Drahomír Ožana premiéra s vypíchnutím až dogmatické zkostnatělosti, typické pro politiky u moci. Jeho vládní matador přesně zná možnosti zákulisních jednání a žádná intrika mu není cizí. Pokaždé však vychází z momentální situace a nedokáže myslet dva tahy dopředu. To mu souboj s bystrým králem komplikuje hlavně proto, že vyhrát může jen jeden. Nepomáhá mu ani tým, tvořený ministrem vnitra Balbusem, který je sám se zákonem na štíru (Kostas Zerdaloglu), bezpáteřním ministrem financí Pliniusem (Martin Táborský), věčně spícím ministrem zahraničí (Emanuel Křenek) a nevyzpytatelnými ministryněmi školství a energetiky (Hana Vaňková a Ivana Lebedová). Nově zvolený ministr obchodu Boanerges je děsivou ukázkou toho, jak lehce se primitiv prožvaní do vysoké funkce. V tom je projev hostujícího Pavla Rohana velmi přesvědčivý. Proč se však stylizuje do nějakého Rudy z Ostravy, na to si už musí každý divák najít odpověď sám. Možná tím chce jen podpořit typickou představu pražských filmových a televizních režisér: Ostravák = blbec. Komediálně prověření Jakub Stránský a Daniel Volný si jako královi tajemníci vytáhli kratší sirku. Mají účel cirkusových klaunů, kteří prostoduchými blbinkami vyplňují v manéži čas, než je postavená klec na lva. Inscenace odstartovala za diváky dost rozpačitě, i když všechno ještě není ztraceno. Občasný smích dokazoval, že světlá místa rozhodně má a účinkující se snaží využít všechno, co jim autor a režisér umožňují. Podtrženo a sečteno: Premiérové provedení nestudilo ani nepálilo a publikum ho přijalo vlažně. K navázání lepšího kontaktu s diváky potřebuje v reprízách získat větší švih i spád, protože na škrty je bohužel už pozdě.
