Tomáš Pustka, Region Opavsko 22. ledna 2019

Pokud by se volila tvář Slezského divadla v Opavě, potom by Daniel Volný byl mezi hlavními kandidáty. Čtyřiatřicetiletý herec je jednou z nejznámějších postav místní kulturní scény a diváci ho mohou spatřit takřka v každé činoherní inscenaci na půdě opavského divadla. Zahrál si i ve filmové pohádce a několika seriálech, učí na základní umělecké škole a svůj široký záběr dokládá i nedávným vstupem do politiky, když se stal zastupitelem. Co všechno prožil, jak vidí místní diváky, jaká jsou úskalí hereckého života, ale i komunální politiky? Odpovědi na tyto i další otázky si přečtěte v následujícím rozhovoru.

Soudě z různých historek mají herci ve svém portfoliu řadu vtipných přebreptů. Máte je taky?

Ale samozřejmě. Třeba nedávno jsem v Kytici řekl omylem něco, co mělo dokonce politický přesah. Tam je poslední replika následujícího znění:“Nastala půlnoc. Po nebi šíře sbor vysypal se hvězdiček jako ovečky okolo pastýře. Pastýř jasný měsíček.“ A já v té poslední větě místo „pastýř“ začal slovem „měsíc“. A teď jsem nemohl samozřejmě dát hned za to znovu slovo „měsíček“ a navíc jsem si nemohl vzpomenout na slovo „pastýř“. Rychle jsem si to začal spojovat a nakonec byla v Erbenově Kytici věta „Měsíc jasný ovčáček…“ Navíc zrovna v ten den měl do divadla přijet ministr kultury, takže si ze mě kolegové pak dělali srandu, že už nevím, jak těm politikům lézt do zadku (smích)

To nemáte v divadle nápovědu?

Jo, jo, máme ji. Jak je na jevišti takový černý portál, tak tam je schovaná nápověda. je pravda, že někteří kolegové ji využívají nadměrně. (smích) Když je dobrá nápověda, tak asi nejvíc pomáhá při zkouškách. Ale při představení něco řeknu radši vlastním slovem, i kdyby to nemělo být úplně přesné a ideální. Zdá se mi to pořád lepší, než se obracet k portálu, kývat hlavou a ptát se: Co? (smích)

Zajde si někdy herec do divadla?

Do divadla chodím rád… Ale je fakt, že jsem teď dlouho nebyl, protože manželka by musela zůstat doma s dětmi a samotného bez ní by mě to nebavilo. Chodili jsme ale hodně třeba na inscenace v rámci Bezručovy Opavy, které hrají  divadle. Petr Rotrekl (dramaturg města a organizátor zmíněného festivalu – pozn. redakce) podle mě dělá celou akci výborně a má skvělý cit pro výběr představení.

Možná ne všichni vědí, že jste hrál i v televizi. Například  v pohádce O Šípkové Růžence, komedii Westernstory, cyklu 3+1 s Miroslavem Donutilem a letos vás uvidí diváci v seriálu Strážmistr Topinka.

V podstatě největší roli jsem měl už na škole, a to v Šípkové Růžence. Teď už má filmová a televizní kariéra jenom uvadá. Tehdy se jednalo o jednu z hlavních rolí a od té doby mám čím dál menší. možná ještě skončím u komparzu. (smích) Ono to je dáno hlavně tím, že Praha je daleko a skoro všechno se točí tam. A když se člověk dvakrát, třikrát kvůli vytížení v divadle nedostaví na konkurz, tak oni se mu už ani neozývají. Teď dělám hlavně reklamy. Například jsem nedáno točit upoutávku pro Vysokou školu Báňskou, ale to je samozřejmě finančně úplně jiný level než v Praze. Ale jsou to mladí šikovní lidé a je s nimi zajímavá práce. Takže k nějakému tomu točení se dostanu, ale k filmům nebo seriálům jen občas a momentálně jen na malé role.

A střihnul byste si něco většího?

Ale i jo. (smích) Říkal jsem si, kdyby se tak něco točilo nejlépe přes prázdniny, kdy se divadlo nehraje. Ale zatím je to myslím hodně vzdálené.

Máte nějakého svého agenta, který vám hledá nabídky, tak jak to známe z amerických filmů?

To opravdu ne. I když někteří herci mají třeba člověka, který jim připomíná a zařizuje schůzky a podobně. Třeba kolega Mikluš z JAMU, který hraje toho Topinku, takovhého člověka má. Já mám od těchto věcí manželku. Dá se říci, že mou agentkou je má žena.

A manželka je taky z hereckého oboru?

Naštěstí ne. Buďme realisté, herečky jsou často dost hysterické. (smích) Na druhou stranu je učitelka, což je taky trochu peklo, protože ty zase mají tendenci pořád poučovat. (smích) Ale je speciální pedagožka, takže to není tak hrozné.

Máte dvě děti. Jak vnímají, že mají tatínka herce? A chcete, aby šly ve vašich šlépjejích?

Sám od sebe bych je nikam kvůli tomu nevodil. Ale jinak vnímají, že někam chodím hrát. Menší dcera se ještě tak nezajímá, jsou jí teprve dva roky, ovšem syn, který má tři a půl roku, se mě už vždy vyptává, co jsem dnes v divadle hrál. Tak mu třeba říkám, abych mu to zatraktivnil, že jsem hrál policajta, měl jsem pistoli a podobně. Nebo mu vyprávím: „Dnes jsem hrál tanečníka. Takového teplého… No ale to ti vysvětlím jindy.“ (smích)

Dnes jsou moderní muzikály, ty vás nelákají? Jak jste na tom se zpěvem?

Nějaké menší roli bych se asi nebránil. Ale opravdu menší, protože něco sice zazpívám, ale mám spíše takový herecký zpěv a nebylo by fér trápit diváky kvůli mým muzikálovým ambicím.

Platy a období temna Slezského divadla

Říká se „být hladový jako herec“. Máte často hlad, nebo už jsou herci placení lépe?

Situace se zlepšila. Teď  se nám dvakrát po sobě zvedly platy, takže uživím sebe i rodinu.

Pro herce je samozřejmě zvedání platu dobré, ale mnohá divadla jsou na tom tak, že na zvedání platů nakázané vládou prostě nemají. Jaký na to máte názor?

Myslím, že by se to asi mělo řešit jinak. Teď funguje systém tak, že Babiš řekne: Vy přidáte. A zřizovatelé divadel, což jsou většinou města, řeknou: Dobře, ale my nemáme z čeho. Ty peníze by tedy měly jít od státu, ne z kasy města. Na druhou stranu chápu, že divadla zřizují města pro své občany, takže by se o ně měla starat ona. Ale i tak bych uvítal, kdyby ministerstvo kultury dostávalo víc peněz ze státního rozpočtu. Pak by peníze dávalo ono, divadla byla soběstačná a ne závislá na financích z města. Jsou to boje. Všichni chápou, že naše platy bývaly srandovní. Ale přehazuje se to jak horká brambora. Vloni to dopadlo dobře, protože město minus doplatilo. A letos snad rozpočet dorovná taky.

Kvůli nařízenému zvýšení platů požadovalo letos vedení Slezského divadla po městě devadesát milionů korun. Nakonec mu bylo přiklepnuto osmdesát šest milionů. Nehrozí organizaci existenční krize?

Tam právě chybí ono dorovnání necelých šesti procent přidání na platech, které má teď od ledna přijít. Ale doufám, že město během roku finance znovu nějak dorovná. Ke krizi a nějakému propouštění by snad dojít nemělo. Vedení radnice o celé situaci ví.

Není to tak dávno, co byl ze Slezského divadla už podruhé vyhozen reřizsér Zdeněk Černín. Hovořilo se o tom, že se dopouštěl šikany, bral plat, i když v divadle nebyl, a tak dále. Nicméně byl právě on, kdo vás v roce 2008 do Slezského divadla přivedl, tudíž mu za mnohé vděčíte.

Je pravda, že mě nabíral on. Když byl poprvé „odejit“, jednalo se o iniciativu tehdejší dramaturgyně, kterou Černín udělal šéfkou. Představoval si asi, že bude kmenový režisér, který bude pracovat v Brně a přijede do Opavy během roku zreřírovat tak dvě tři představení. Ale že bude brát pravidelný měsíční plat. Ta dotyčná dramaturgyně se s tehdejším ředitelem v rámci šetření nějak domluvila a pan Černína vyhodili. Jedna věce je, že on měl vždy chování tvrdé, až někdy nelidské, což si myslím, že je zbytečné, protože divadlo se dá dělat i normálně. Na druhou stranu jeho představení byla divácky úspěšná. Proto si pamatuju,ž e jsme tehdy ani v činohře nechtěli, aby odešel. Dokonce jsme se za něj šli přimlouvat k řediteli. Ale pak se pan Černín vrátil s ředitelem Karlem Drgáčem a přišel s tím, že má pocit, že za vším stojíme zčásti i my a začal se nám mstít. Vyhrožoval výpověďmi a choval se nechutně na zkouškách. Tak v té chvíli jsem si řekl, že mě sice přijal, ale už je to dávno a to je přes čáru. Co je moc, to je moc.

Dá se říci, že dnes funguje Slezské divadlo dobře?

Myslím, že jo. Doufám navíc, že se povede opravit divadelní klub. Co mám zprávy, tak je nějak předschválený státní grant. Má dělat nějakých dvacet pět milionů korun. Dalších dvacet pět je ale ještě požadováno po městu. Minulé vedení je přislíbilo, a u toho současného zatím postoj neznám. měl by být zřejmý tento týden, kdy se budou řešit nějaké investice. Doufám,ž e se vše povede.

Herec v politice

Tak mohlo by, když sám jste členem koaliční strany v opavském zastupitelstvu.

Podle mých informací už mělo s vedením radnice dojít k nějaké předběžné dohodě. Ten barák by zasloužil vzhledem k celé své bohaté historii opravit. A osobně by mě obnova divadelního klubu moc potěšila, chodil jsem do něj už jako středoškolák.

Co vás to vlastně posedlo, že jste se rozhodl jít do politiky?

Tak trochu za to může bývalé vedení města. Respektive okamžik, kdy jmenovalo Karla Drgáče ředitelem divadla. Šlo o první impulz, kdy jsem si řekl, že je potřeba něco udělat. Dostat mezi zastupitele někoho i od nás z divadla, aby se nerozhodovalo o nás bez nás. S tím Drgáčem hodně ujeli. Myslím,že prostě chtěli jen někoho nového a vůbec si neověřili, o koho jde. Dali do čela divadla člověka, který když dělal konkurz do OKO (Opavská kulturní organizace), tak neprošel psychotestem. navíc si s sebou přivedl dva lidi, kteří už odsud byli vyhozeni dříve. Dirigenta Binettiho a Zdeňka Černína. Šílené vedení. Takové smrtící komando. To mě nakoplo. Pak jsem byl před volbami osloven panem doktorem Daliborem hudcem, se kterým jsem spolupracoval na charitativních opavských plesech, a názorově jsme si byli blízcí. Program zelených mi byl také sympatický, tak jsem se rozuhodl to zkusit. V první fázi kvůli divadlu. A ve druhé jsem si nechtěl jen stěžovat u piva, že se mi nelíbí tohle a támhle, ale pokusit se sám něco změnit, zlepšit a také mě zajímalo, jak politika probíhá, její podhoubí.

Netváříte se při tom nadšeně. Že by vás politika tak brzy znechutila?

Je to někdy takové … zvláštní. Ale na druhou stranu nemůžu říct, že bych už měl nějakou větší špatnou zkušenost. Není to žádná mafie, ale ani žádná selanka. Zatím se pořád rozkoukávám. Některá témata diskusí jsou mi bližší, v jiných si připadám jako Alenka v říši divů. Nicméně nadhled a jiný pohled na věc i neodborníka může pomoct.

Pracujete i v nějaké komisi?

Jsem v oddávací, takže budu oddávat. Před pár dny jsem právě dostal mail, že si mě i nějaká paní přímo vyžádala, tak se jí budu snažit vyhovět a moc se těším. Nebojím se vystupovat před lidmi, ale tohle bude přece jen trochu zavazující. doufám, že ty manžele pak nebudu muset rozvádět. (smích) Dále se účastním i vítání občánků, takže další pozitivní záležitost. A ještě mám pozici v kulturní komisi. Tam už to asi občas až tak pozitivní nebude.

Je něco, co byste chtěl jako zastupitel změnit? Není problém, který byste chtěl vyřešit?

Smutná je situace se Slezankou. Já bych si představoval, že pokud by se opravil divadelní klub, tak že by za ním, v parku za Slezankou, vznikl malý amfiteátr, kde by se pořádalo něco jako letní divadlo, koncerty a podobně. Aby centrum města ožilo. Vím, že i kamarád měl plán, že by se v Opavě konalo něco v duchu Shakespearovských slavností, což by mohlo probíhat právě tam. Celkově ale další projekty ve městě si neodvážím zatím posoudit. Zbourat Slezanku? Opravit zimák a postavit vedle nový bazén? Netroufám si říct, protože vše má pro i proti. Podle mě se musí udělat podrobné analýzy a pořádně všechno probrat ze všech stran. Ale nebudu nikdy bránit ničemu smysluplnému. My se za zelené v programu momentálně nesoustředíme na nějaké megaprojekty, ale spíše menší důležité věci. Například chceme sdílená kola, kelímky na opakované použití na akcích města, městu chybí kompostárna, v MHD umožnit platbu platební kartou a tak dále.

Život profesionálního umělce.

tak pojďme zas od politiky k vašemu hlavnímu zaměstnání, tedy umění. K divadlu vás přivedla maminka. Nemluví vám do vaší profese?

Maminka byla dlouhé roky ochotnice. Pamatuju si, když jsem chodil do nějakých recitačních kroužků a doma si vše předříkával, tak měla nějaké připomínky. Ale teď už naštěstí nemá (smích). Momentálně hraje divadlo vnoučatům, k velkému nadšení mé dcery.

Ve svém mladém věku hrajete v Opavě už docela dlouho. Nejste náhodou jeden z nejdéle sloužících?

To ne. Já jsem v opavském divadle nějakých deset, jedenáct let. Ale třeba kromě jedné kolegyně jsou tam všichni déle. Ono to tak možná působí, protože vlastně během těch jedenácti let nepřišel nikdo nový. Z finančních důvodů se soubory nerozšiřovaly a využívalo se hostujících herců. Až teď k nám přijdou dva noví, opravdu mladí herci. Je dobře, že se soubor rozšíří, protože už je to fakt potřeba.

Neměl jste někdy „zaječí úmysly“ a nepřemýšlel o odchodu do jiného divadla?

Na začátku možná ano. Ale žádné nabídky tehdy nechodily. Teď už by byly, ale třeba někam jinam na oblast, a to už se mi nechce. Přece jen už mám rodinu, narodil jsem se v Opavě a jsem tady doma. Jsem patriot.

A co režie? Nechtěl byste si ji zkusit?

Učím na dramaťáku na základní umělecké škole, takže tam režíruju mladou generaci. No, režíruju je možná silné slovo, spíš připravuju. Někdy si říkám, jaké by bylo režírovat profesionální herce. Ale ještě na to nemám odvahu. Rád bych se ovšem jednou podíval na divadlo z jiné stránky a asi by to bylo zajímavé.

Sedí vám víc dramatická postava, nebo jste spíše komediant?

Poslední dobou mám raději spíše dramatičtější role. Vždycky jsem platil spíš za komedianta, ale už mě ty opičky tak nebaví. Ale když je dobrá komedie, tak jsem lépe vidět interakci na divácích, protože se nahlas smějí. U dramatu taková okamžitá zpětná vazba není.

Prý existují herci, kteří po představení neumí vystoupit z role a v postavě přetrvávají i v reálném životě. Zažil jste někdy něco podobného?

Nejlepší je týden před premiérou. To jsem do toho úplně ponořený a vždy mám pocit, že je všechno blbě a půjde o úplný propadák. A v tu chvíli je člověk tak intenzivně ponořený, že ho role maličko ovlivní. Když je dána postava třeba emotivní, nervózní, výbušná, tak to taky mívám. A samozřejmě i naopak pozitivní charakterové rysy.

A není třeba problém přepnout do normálního jazyka? Například, když hrajete nějakého Shakespeara, tak jestli vám ty poetické výrazy nepronikají i do běžné komunikace.

Bohužel málokdy. (smích) Český jazyk je neuvěřitelně bohatý a krásný, kéž bych s ním uměl pracovat jako například překladatelé Shakespeara, tak se ho snažím alespoň na jevišti co nejméně kazit. Zvláštní je třeba ale taky jazyk u Saturnina, jehož premiéru jsme uvedli 20. ledna.

Co tam hrajete? Saturnina?

Ne, toho jeho pána. Ve filmu ho hrál Ondřej Havelka. Ta postava se vlastně jmenuje Já, jiné jméno nemá. Takže mi nehrozí, že zapomenu jméno postavy. Když se mě někdo zeptá, koho v Saturninovi hraju, tak mu odpovím: Mě! (smích)

Vy jste před JAMU studoval obchodní akademii. Zvládal byste ještě vést si účetnictví?

No… Díval jsem se nedávno na výplatní pasku a ptal se sám sebe, jestli bych si to uměl spočítat. A asi ne. Nejsem úplně úřednický typ a nikdy jsem v tom nevynikal. Původně jsem chtěl na konzervatoř, ale nevzali mne. Pak jsem tu myšlenku nějak vypustil. Chodil jsem v tu dobu na ZUŠ do dramaťáku a bavilo mě to, tak jsem ještě zkusil po škole JAMU. A ta vyšla.

V činohře vás působí už dlouho deset stejných lidí – nemáte občas ponorku?

Jasně, že máme. Jsme jako větší rodina. Furt spolu. Dopoledne spolu zkoušíme, večer spolu hrajeme. Proto jsme tak rádi, když občas máme nějakého hostujícího herce – novou tvář. Tak to prostě je. I když se třeba mezi sebou hádáme, na jevišti nesmí být nic poznat. Ale myslím si hlavně, že se vážně máme všichni rádi.

Opava má specifické diváky

Jsou opavští diváci v něčem specifičtí?

Když to srovnám například s Brnem, kde jsem studoval, přijde mi, že opavští diváci berou návštěvu divadla více jako událost. Mají své divadlo a herce rádi, což ovšem neznamená, že by nebyli kritičtí. Často mě na ulici zastaví a pochválí, nebo i „zprdnou“, pokud se jim něco nelíbí, ale tahle zpětná vazba je fajn. A rozdíl je i při našich zájezdech také u dětí. Například v Jablonci děti během vystoupení jedly, bavily se s rodiči, a tak dále. Já byl úplně rozhozený a uvaděčka mi pak říkala, že tam je to normální. Že oni to berou spíš jako kino a jdou se tam klidně bavit, zatímco se na jevišti hraje. Tohle v Opavě není . Tady děti poslušně sedí, dívají se a jsou mnohem vycvičenější.

Prohlásil byste, že je Opava kulturní město?

Je. A je to super. Když ji srovnám třeba s větší Olomoucí, tak mám pocit, že jsme na tom líp. Byl jsem tam několikrát za bratránkem a nebylo z čeho vybírat. Tady je. A jde o něco, čeho bychom si měli vážit. I na divácích v divadle to jde vidět. zdejší lidé jsou poučení a zkušení. Možná i kvůli tomu pak někdy přísnější, ale to je dobře. Snad bych jen divákům ještě dopřál klubové intimnější divadlo a všem občanům více umění ve veřejném prostoru, třeba formou soch či různých uměleckých instalací, myslím, že by to město ještě více oživilo.

Máte vysněnou roli?

Nemám. Když se představuje dramatický plán na příští sezonu, tak si říkám, žo by mě bavilo, to bych si zahrál. Ale abych měl nějakou vysněnou roli jako Hamlet a podobně, to ne.

A máte oblíbeného herce?

Líbí se mi herci, kteří dokážou být univerzální. Zahrát klaďase i záporáka, umět být komik i dramatický. U nás to byl dříve Vladimír Dlouhý a nyní Ivan Trojan či Jaroslav Plesl. Ze zahraničních je jich pak hodně. Jack Nicholson, Tom Hanks, Mark Wahlberg, Leonardo DiCaprio, ale i další.

 

Daniel Volný

Narodil se 28. března roku 1984 v Opavě. V rodném městě vystudoval obchodní akademii a následně absolvoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. Ještě při vysokoškolském studiu hostoval v brněnském divadle Husa na provázku a od roku 2008 nastoupil do činoherního souboru Slezského divadla v Opavě, kde působí dodnes. V loňských komunálních volbách byl zvolen do opavského zastupitelstva za stranu Zelená za Opavu. Je ženatý a má dvě malé děti.