(tep), Region, 13. 4. 2021

Kvůli restrikcím je počet sboristů omezen

 Opava – Další díl pořadu Divadelní noviny, který byl odvysílán na internetu minulý čtvrtek, byl věnován sboru Slezského divadla. Umělecký šéf Vojtěch Spurný v rámci pořadu vyzpovídal tři hosty, kteří příznivcům divadla prozradili nejen to, jak sbor funguje, ale i další perličky ze zákulisí.

Prvním hostem byla sbormistryně Kremena Pešakova, která pochází z Bulharska. „Moje cesta do Česka vedla přes Vídeň, kde jsme byli s mým tehdejším manželem na pěvecké soutěži. Tam jsme se dozvěděli, že pro operní divadlo, údajně jen čtyřicet kilometrů vzdálené od Vídně, hledají umělce. Přihlásili jsme se do konkurzu a v roce 1990 jsem nastoupila jako korepetitor,“ popisuje Kremena Pešakova začátky své kariéry ve Slezském divadle a pokračuje: „Po roce a půl jsem prošla konkurzem na sbormistra a od té doby jsem pořád v Opavě.“ Sbor Slezského divadla, který je důležitou součástí opery, má okolo 24 členů. „Dělali jsme i velké opery, například Nabucco od Verdiho, která se neobešla bez výpomoci. Tam jsme měli ve sboru kolem padesáti lidí,“ říká Kremena Pešakova. Jedna z otázek Vojtěcha Spurného byla, jak sbormistryně zvládá současnou covidovou situaci. „Věnuji se všemu možnému, ráda peču koláče pro své děti, chodím na procházky, snažím se nezešílet a přežít. Ale to, co mě nejvíc baví, tedy práce s lidmi v operním sboru, bohužel dělat nemůžu. Je to moje práce a zároveň koníček, což už delší dobu dělat nelze,“ odpovídá.

Dalším hostem Divadelních novin byl člen sboru Roman Cimbál, který má mimo jiné také funkci chorovoda. „Chorovodi jsou ve sboru čtyři. Jsou to lidé, kteří mají na starosti organizační záležitosti, jsou například součástí konkurzní komise při přijímání nových členů sboru. Každý má na starosti svou hlasovou skupinu, tedy soprán, alt, tenor, bas. Já jsem chorovodem basu,“ přibližuje svou funkci Roman Cimbál. Kromě toho, že je členem sboru, zpívá také sólové role. „Sólové role menšího rozsahu často zpívají lidé, kteří jsou zaměstnáni ve sboru. Je to pro nás velmi zajímavé a motivující tím, že můžeme dělat něco navíc a sami za sebe,“ konstatuje zpěvák. Jako třetího hosta šéf opery vyzpovídal členku sboru Jitku Havrlantovou, která s nadsázkou patří do pomyslného inventáře divadla. Je to už osmatřicátá sezona, co jsem tady. Nastoupila jsem jako velmi mladé osmnáctileté děvče. Studovala jsem ekonomickou školu a chodila jsem na zpěv k paní učitelce, která byla sólistkou Slezského divadla. A jelikož v té době přijímali nové členy sboru, tak jsem to zkusila jako elév,“ vypráví Jitka Havrlantová, která si v průběhu let dálkově dodělala vzdělání na konzervatoři v Ostravě. „Má první opera byl Fidelio od Beethovena,“ vzpomíná pěvkyně. Také ona využívá dobu covidovou k procházkám po okolí a věnuje se vnoučatům. Kromě rozhovorů s hosty si mohli diváci poslechnout i části skladeb. Z divadelního foyer zazněly například dva Moravské dvojzpěvy Antonína Dvořáka, dva ženské sbory se čtyřručním klavírem od Josefa Suka nebo úprava Bachova/Gounodova Ave Maria. Kvůli vládním restrikcím však musel být počet sboristů omezen na devět.