Jitka Hrušková, Deník, 12. 2. 2019

Šéf a režisér činohry Slezského divadla Jiří Seydler v rozhovoru pro Opavský region říká:

Divadlo se pokaždé dá dělat tisícem a jedním způsobem

Opava – Opavský činoherní soubor vede Jiří Seydler už třetí sezonu a v divadelním světě rozhodně není žádným nováčkem. Své dosavadní bohaté zkušenosti se snaží uplatňovat ku prospěchu opavského divadla i jeho diváků.

• Po nástupu jste zdůrazňoval podporu otevřeného dialogu s divákem, potřebu citlivého přístupu k dramaturgii a snahu o rozvíjení spolupráce se školami. Budeme chvíli bilancovat. Co z toho se vám už podařilo zajistit?

Například dialog s diváky, ten probíhá stále a jejich reakce pečlivě sleduji. Všechny únorové činoherní tituly jsou vyprodané a to mluví jasně. Do repertoáru vybíráme i takové tituly, které jsou vhodné pro školní publikum, například Kytici nebo Babičku drsňačku. S jednou návštěvnickou skupinou děláme před představeními krátké besedy o vzniku inscenace a prezentovat se snažíme i mimo divadelní budovu. Oslovíme tak i potencionální diváky, kteří nejsou našimi stálými návštěvníky.

• Vzpomínal jste hry pro mládež v komorním prostředí. Bývalo tu Divadlo za oponou, které už delší dobu žádnou činnosti nevyvíjí.

To je pravda, ale něčím ho určitě nahradit chceme. Stále o tom přemýšlíme, ale zásadní problém je v tom, že nám chybí volné herecké i prostorové kapacity. Snad bude jasněji po zprovoznění Divadelního klubu.

• V úmyslu jste měl též usilovat o co nejvýraznější propojení divadla s městem a jeho obyvateli. Daří se?

Divadlo vzniká pokaždé teď a tady. Uvedli jsme autorskou hru 290 km od Tomáše Vůjtka, která letošní sezonu zahájila. Její děj pojednává o Opavě kolem roku 1918. Do dalších sezon připravujeme se spisovatelem Tomášem Zmeškalem zase hru o skladateli Karlu Dittersi von Dittersdorfovi. Působil na Jánském vršku, což není daleko od Opavy, ve které často pobýval. Snažím se zprostředkovat tvorbu ryze opavského divadla určeného Opavanům!

• Zdůrazňoval jste též racionální přístup k vedení divadla. Znamená to nehádat se s ním a nebít ho?

Přesně tak. Já si emoce zásadně nechávám jen pro soukromí. Pracovní věci řeším pouze s chladnou hlavou. Pokaždé to chce několikrát se nadechnout a teprve pak začít mluvit. Křik nic neřeší a jen všechno zhoršuje.

• Když jsme u bilancování, tak jste při nástupu do funkce tvrdil, že ve Slezském divadle všechno funguje na sto procent. Myslíte si to pořád?

Pořád a stále intenzivněji. Opavské divadlo skutečně funguje velmi správně. Pro mne jako uměleckého šéfa je povinnost nějakým způsobem ho řídit, pozměňovat a popostrkovat vyloženě příjemná. Herecký soubor máme sice úzký, ale zato kvalitní, plný ochotných a tvořivých jedinců. Ideální též je, že nás ekonom Martin Dobeš je nejenom mistrem čísel, ale divadlo miluje a je schopný i ochotný ho podporovat. Také zřizovatel má o chod divadla skutečný zájem i ochotu podílet se na řešení jeho dalšího vývoje.

• V rozhlasovém pořadu Až na dřeň jste konstatoval, že režie je ustavičná krádež. Jak režisér krade a co?

No jistě, vědomky i nevědomky pořád krade. Musí totiž brát nejenom vlastní, ale též cizí názory. Režie je neustálá výpůjčka názorů, slov, situací i určité srovnání. Dá se přirovnat spíše k práci s kaleidoskopem, ve kterém se střípky slučují do konečného obrazu.

• Které typy inscenací režírujete nejraději – dramata, komedie, klasiku nebo snad černé komedie?

Většinou u mě vítězí právě černé komedie. Umožňují mi práci s nadsázkou, humorem a zároveň zvýrazňují silné téma. Do příští sezony s jedním takovým titulem počítáme.

• Držme se té současné, ve které připravujete Žebráckou operu. Chcete ji postavit klasicky, nebo nově?

Nebude to Brechtova nebo Havlova Žebrácká opera, ale původní od Johna Gaye. Uvedeme ji jako bluesrockový muzikál s živou kapelou na jevišti coby činoherní projekt. Měla by být sice zábavná, ale současně o velmi problematických věcech. O lidech, kteří se tlačí do čela světa, aby nepracovali pro ostatní, ale jen pro sebe, tedy i o naší zemi a naší politické scéně. je o nás, třebaže se příběh týká roku 1728, kdy byla Žebrácká opera poprvé uvedena. Úprava je dílem Jirky Záviše, musiku a písňové texty složil hudebník a pedagog Jirka Šlupka Svěrák, který nám už dělal hudbu k Saturninovi.

• Který činoherní titul do konce sezony ještě zbývá?

Závěrečnou hrou v letošní sezoně bude bulvární komedie otce a syna Cooneyů s názvem Tři bratři v nesnázích. Jde o lehčí komedii, ve které však autoři nejdou takzvaně pod pás a proti vkusu. Také realizace bude odpovídat našim nárokům.

• Opavská činohra skutečně nemá herců zrovna na rozdávání. Počítáte i nadále s hostováním?

Musím, nic jiného mi nezbývá. Současný nízký počet v činoherním souboru mne nutí hledat hosty univerzálních typů schopných zahrát cokoliv. Některé nacházím i mezi studenty hereckých škol.

• Jednoho člena svého souboru máte teď mezi opavskými zastupiteli. Co si od toho slibujete?

Já nic. Je to svobodné rozhodnutí Dana Volného, ale význam to mít může. Abych byl konkrétnější – myslím, že informace teď snad budou proudit kratší cestou a to by bylo jen dobře.

• Jste bývalým baskytaristou skupiny Chinaski. Hrábnete si ještě někdy do strun?

Ale ano, doma si občas zadrnkám, ovšem poslední koncert jsem hrál v Praze zhruba před dvěma nebo třemi roky. Po koncertování se mi však přestalo stýskat naštěstí už dávno. Přesto se těším na už zmíněnou Žebráckou operu, kde bude živá kapela hrát muziku ve stylu, který jsem hrával já.

• Mezi spolužáky z DAMU patří Michal Novotný a Petr Rajchert. Udržujete spolu pořád nějaký kontakt?

S Michalem, který dnes vystupuje pod jménem Malátný a je lídrem kapely Chinaski, jsem dělal před pěti lety inscenaci Elling a Kjell, kde ztvárnil jednu z hlavních postav a byl v ní vynikající. Minulý rok jsem zase natočil rozhlasovou hru, ve které měl jednu z rolí a uvedená byla o Vánocích. No a s Petrem Rajchertem si v Ostravě občas zajdeme na pivo.