Napsal(a) Marta Tužilová, casopisharmonie.cz, 17. března 2022
Festival Opera 2022 zařadil do svého letošního 15. ročníku nejen klasické operní tituly a dal také prostor studiovým a alternativním operním souborům se současnými trendy hudebního divadla. Známá díla 18. až 20. století byla zastoupena pestrým výběrem repertoáru českých a slovenských operních domů od Liberce po Košice. S historicky nejstarším, ale stále jedním z nejhranějších děl Wolfganga Amadea Mozarta Figarova svatba přijelo Slezské divadlo Opava a v neděli 12. března představilo svoji inscenaci na scéně Stavovského divadla. Ačkoli Slezské divadlo je rozměrem a počtem diváků s pražským mozartovským divadlem nesrovnatelné, výborně připravená opera byla ve Stavovském divadle jako doma v nejlepším slova smyslu. Propracovaná příprava šéfa opery Slezského divadla Vojtěcha Spurného dávala tušit, že Figarova svatba bude v jeho tvůrčích rukou lahůdkou a se znalou režisérkou Janou Andělovou Pletichovou šance na vytvoření zajímavé Figarovy svatby jen vzrostla. Podařilo se připravit hudebně, pěvecky i herecky působivě svěží autentické představení, které rozsvítilo atmosféru Stavovského divadla nápaditou moderní režií a výborným hudebním zpracováním.
Vojtěch Spurný zúročil své zkušenosti s autentickou interpretací a pro Mozartovu operu vybral pěvce, kteří mají dobré předpoklady i praxi v hudbě 18. století, aby mohli nároky nastudovaných rolí splnit. Ani režisérka Jana Andělová sólisty nešetřila a k nelehkým pěveckým výkonům přidala notnou dávku hereckých i pohybových požadavků. Novými tvůrčími přístupy sršící inscenace byla ovšem zásluhou scény Jaroslava Milfajta a kostýmy Michaely Savovové vkusně dobově ukotvena a orchestr s dirigentem vystupovali rovněž v livrejích a parukách. Připomínka roku 1786, kdy měla Figarova svatba květnovou premiéru ve Vídni a ještě téhož roku v prosinci byla uvedena v Praze na scéně dodnes jediného dochovaného divadla, v němž dirigoval a pro něž psal Wolfgang Amadeus Mozart, byla skutečně zdařilá. Figarovu svatbu připravilo Slezské divadlo s premiérou před dvěma lety a po všech pandemických omezeních se konečně úspěšné představení dostalo díky festivalu Opera 2022 do prostor, kde před více než 230 lety Mozartovo originální dílo v Praze začínalo.
Vojtěch Spurný se svojí příslovečnou precizností prostudoval všechny dostupné archivní materiály k provozování Figarovy svatby od premiéry dirigované Mozartem k dalším reprízám ve Vídni i Praze a věnoval studiu původní partitury i úprav ještě za Mozartova života velkou pozornost. Výsledný hudební tvar s původním obsazení orchestru a dirigentem u cembala prospěl koncentrovanějšímu spádu děje i hudby a nabídl vedle promyšlených úprav např. i novější pohled na postavu Hraběnky zpívané jednoznačně nejlepší pěvkyní večera Markétou Klaudovou. Tolik hlasových poloh s nádherným témbrem, plným emocí a pestré výrazové škály, kterou sólistka bravurně ovládla vedle mnoha hereckých a pohybových kreací v rychlém sledu vždy s elegancí a osobnostním vkladem, uchvátilo diváky a vyvolalo vícekrát aplaus na otevřené scéně. Hudební příprava si výtečně rozuměla se záměry režie a na autentickém půdorysu opery buffa vznikla nově uchopená klasická opera s živým, nepatetickým projevem všech sólistů i sympaticky vystupujícího sboru.
Sopranistka Eva Benett svou Zuzanku nejen ozdobila jasným svítivým témbrem a dodala jí přirozenou živelnost při splétání tajností a následném vysvětlování s odvahou rázné dívky. Jaromír Nosek, známý svými koncertními výkony především staré hudby, podal postavu Figara pěvecky solidně, byť pro velké divadlo byl jeho basbaryton spíše komorní a ve vypjatějších scénách občas zanikal. Herecky si poradil zajímavě a zobrazil Figara spíše než protřelého a hlučného sluhu jako introvertnějšího chápavého mladého muže, který bez zbytečného povyku udělá vše pro splnění svého cíle.
V postavě Hraběte Almavivy se tenorista Tomasz Suchanek doslova našel. Výtečně pěvecky a neméně zdatně herecky vévodil svým scénám jako pohrdavý záletný muž, jenž si diktuje a nebere ohledy ani na vlastní manželku. Změna v chování vyplyne až v závěru, kdy je chycen do vlastních sítí a se svou paní se smíří – v podtextu ovšem vycítíme, že jeho temperament se nedá změnit. Hvězdou večera se nakonec stal Cherubín, pro něhož našel Vojtěch Spurný mimořádného představitele, mladého kontratenoristu Vojtěcha Pelku. Cherubín nezpívaný mezzosopranistkou byl velkým překvapením, zvláště v podání nadaného pěvce, který dosud studuje a zkušenosti získal především na různých interpretačních kurzech a koncertech s tělesy zaměřenými na starou hudbu, s některými také nahrával. Vojtěch Pelka zaujal především upřímným mladistvým projevem, ojedinělým hlasem a pěkným uchopením známých árií, které v jeho podání opět vyvolaly spontánní potlesk.
Z menších rolí je třeba uvést kvalitní výkon Michaela Kubečky v roli Bartola a především vyzdvihnout velmi kultivovanou hru celého orchestru s výbornými sólisty, k nimž patřil i Vojtěch Spurný s vtipnými cembalovými mezihrami. Vtip, radost a celý „bláznivý den“ rozehráli opavští hosté s plným nasazením a svým uměním vzbudili nadšení z báječného, moderního, ale tradice ctícího Figara maestra Mozarta. Festival Opera 2022 měl šťastnou ruku a volba Figarovy svatby přivede jistě do Opavy další znalce azájemce o dnešní přístup k inscenaci oblíbené opery.
Zdroj: Figarova svatba z Opavy tradičně i netradičně (casopisharmonie.cz)
