Partneři
10. 9. 2021, Ladislav Vrchovský, Divadlo, Rozhovor
Titulní hrdina hry Edmond, celým jménem Edmond Rostand, je postava, kterou v nadcházející premiéře Slezského divadla Opava bude hrát Jakub Stránský. Edmond má necelých třicet let, dvě děti a na svém uměleckém kontě pár nepříliš povedených uměleckých pokusů. V této ne zrovna vydařené etapě života za ním přichází Constant Coquelin, divadelní hvězda první velikosti, a vybízí mladého autora, aby napsal nový text. Edmond, podporován manželkou Rose, přijímá. Ale ouha, blíží se premiéra, inspirace je v nedohlednu a jasné je pouze to, že se bude psát o Cyranovi z Bergeracu. Naštěstí Edmond potkává múzu v podobě hezké garderobiérky, život se prolne s tvorbou a hra je na světě. S představitelem Edmonda jsme se potkali krátce po jedné z posledních zkoušek.
Zkouška byla náročná? Máte unavený pohled…
Ani ne.
Měl jste vůbec divadelní prázdniny a dovolenou?
Jistě. Dovolená byla jako každý rok.
Lidé, kteří pracují manuálně, bývají unaveni tělesně, ale například učitelé si stěžují na psychickou únavu a zdravotní sestřičky na obojí. Jak je to v případě herců?
Záleží na tom, jak náročné máte role. Jak je náročná ta práce. Když je to náročnější, tak je to také všechno dohromady a jsme unavení psychicky i fyzicky.
Na co se na začátku divadelních prázdnin těšíte nejvíc?
Na to že si odpočinu, že strávím zase čas s rodinou, že si vyčistím hlavu a připravím se na další sezónu.
Veřejnost obdivuje herce zejména pro jejich paměť, pro schopnost mít v hlavě uloženo několik postav, několik textů her zároveň. A klidně je střídat třebas obden. Vzpomenete si, kolik nejvíce jste měl najednou uloženo v hlavě postav a her, který byly zároveň na repertoáru?
To je těžké, ale možná jich mohlo být i přes deset.
Cože? Deset postav, které jste hrál v jedné sezoně?
Naštěstí to nebyly vždy jen hlavní nebo nějak na text náročné figury. Některé měly třeba jen pár výstupů s několika větami.
V nové inscenaci ztvárníte hlavní postavu Edmonda. Kdybyste měl tuto postavu zařadit na pomyslném žebříčku vašich deseti nejnáročnějších rolí v kariéře, na kterém místě by byl?
Tohle hodnocení já nemám moc rád. Každá role chce svoje. Obecně to bývá těžší, když to na člověku stojí všechno, je na tom jevišti pořád a musí odtáhnout celé ty dejme tomu dvě hodiny. Ale mluvíme-li o Edmondovi, tak bych řekl, že asi není tak náročný jako třeba vlastní Cyrano z Bergeracu, kterého hraje Martin Valouch (premiéra bude v lednu 2022). Ta postava je podle mne určitě náročnější než tenhle můj Edmond. Takže když se ta náročnost počítá od jedničky nejvýše směrem dolů k desítce, dal bych Edmondovi asi trojku.
Vy sám jako herec, kdybyste byl postaven před možnost vybrat si, jestli chcete hrát Cyrana, nebo Edmonda, které postavě byste dal přednost?
Naštěstí si nemusím vybírat (úsměv, pozn. autora), Edmonda hraju. Cyrana mám strašně rád, ten příběh se mi líbí, ty verše se mi líbí… Já bych rád hrál Cyrana. Ale Edmond je vlastně také fajn. A díky Edmondovi se mohu alespoň částečně dotknout postavy Cyrana, protože sem tam říkám Cyranovy repliky z té originální hry. Takže mám jakoby možnost místy si vyzkoušet, jaké by to bylo.
Nejhezčí na Michalikově hře je ten příběh lásky mezi garderobiérkou a Edmondem. Když jste si přečetl text, na který okamžik jste se těšil nejvíce?
Právě na ten, o kterém jste mluvil. Je to vlastně vývojový vrchol té postavy, když se zamiluje a najednou se psaní daří…
Opusťme na chvíli svět divadla. O dnešní době se říká, že je hodně pragmatická. A že v dnešním světě pro romantiky a idealisty není místo. Oceňují se jiné schopnosti: mít tvrdé lokty, výhodné známosti atd. Co si myslíte vy?
Nemyslím si, že to tak je a že by se třeba romantika nějak vytrácela. Láska je, jak se říká, mocná čarodějka a platí to stále. Touha milovat a být milován je v lidech pořád. A myslím si, že to nepřebije ani doba technologií a pragmatismu.
Takže jste duší romantik …
No jistě!
Vrátíme se částečně k Edmondovi. Vztah mezi dramatikem a garderobiérkou mohou mnozí, a zejména ti pragmatici, kteří sčítají dohromady výhody a nevýhody, považovat za nevyrovnaný a třeba i neperspektivní. Jo, manželství mezi dramatikem a hvězdou první velikosti, jak to známe třebas z dvojice Arthur Miller a Marilyn Monroe, to už je něco! Kdyby za vámi přišlo vaše dítě ve věku na ženitbu či na vdávání a oznámilo by vám, že si bere za životního partnera někoho, kdo není opravdu žádná hvězda ani ve svém oboru a má třeba i nějaké handicapy, ale že se mají rádi a že se chtějí vzít, co byste na to řekl?
Co v takové situaci chcete dělat? Nic. Je to složité. Ale když je někde nějaká velká láska a člověk by to přesto viděl kvůli nějakým důvodům negativně a snažil se rozmlouvat, nemyslím si, že by to padlo na úrodnou půdu. Obávám se, že v takovém případě platí rčení „můžete s tím souhlasit nebo nesouhlasit, ale to je asi tak jediné, co můžete dělat“.
Zažívá Edmond jako postava ve svém životě právě takovou velkou lásku, o které jste teď mluvil?
Zažívá.
Ladislav Vrchovský