Partneři
Ladislav Vrchovský, ostravan.cz – Divadlo – Rozhovor, 15. 11. 2020
Herec Daniel Volný je velmi výraznou tváří mužské části činoherního souboru opavského Slezského divadla. V současné době mimo jiné spolupracuje se Slezskou univerzitou na audioknize Město v oblacích spisovatelky Kristýny Sněgoňové.
Jak vypadá v této době váš běžný den?
Protože v divadle nehrajeme ani nezkoušíme, tak se většinu dne věnuji rodině. Máme malé děti, pětapůročního chlapečka a čtyřletou holčičku, takže se opravdu nenudíme. Do toho učím literárně-dramatický obor na ZUŠ, takže pravidelně vedu online distanční hodiny. Nikdy bych nevěřil, že je možné „dramaťák“ učit tímto způsobem, ale jde to, i když nestranný pozorovatel by se pravděpodobně velmi pobavil. Momentálně také spolupracuji se Slezskou univerzitou na nové pracovní výzvě, a to sice na audioknize Město v oblacích od autorky Kristýny Sněgoňové. Vždy jsem si to chtěl zkusit a nynější zákaz návštěv divadel mi to umožnil. Musím říct, že to není nic jednoduchého, takže můj momentální denní režim vypadá tak, že osm hodin v kuse čtu. Pět hodin v nahrávacím studiu a další tři věnuji přípravě na další nahrávací den. Mám za sebou týden a ještě jeden týden mě čeká. Ale doufám, že výsledek bude stát za to.
Dotkla se vaší rodiny pandemie?
Ano, i osobně. Právě dcera byla před nedávnem pozitivně testovaná, nakazila se ve školce od spolužačky. Naštěstí neměla žádné příznaky a my ostatní doma jsme zůstali negativní a zdraví. Jsme rádi, že to u nás proběhlo zatím bez problému. Bratr manželky pracuje ve Fakultní nemocnici Ostrava a z jeho vyprávění víme, že nemoc umí být zákeřná a není radno ji podceňovat.
Jak se současná situace promítá do vaší práce?
Nemůžeme hrát, a protože je někdo neustále v karanténě, tak ani zkoušet. Samozřejmě nás to mrzí, ale pokud mluvím za sebe, tak nařízení vlády chápu. Také mi sice utekla spousta zajímavých pracovních příležitostí, ale zase jsem tak mohl vyhovět několika mladým lidem, kteří chtějí pomoci s přípravou na přijímací zkoušky na střední nebo vysoké „divadelní“ školy nebo si zkusit práci v nahrávacím studiu na audioknize. Je mi však líto kolegů na volné noze, pro které je toto období, vzhledem k nedostatku práce velmi náročné.
Využilo Slezské divadlo nějakých dalších způsobů k oslovení svých diváků a vůbec veřejnosti, když to hlavní, uvádění jednotlivých představení na jevišti, není možné?
V „první vlně“ jsme natáčeli pořad nazvaný Nahlédnutí za oponu, a i přesto, že vznikal ve velmi partyzánských podmínkách, výsledný produkt vypadal, troufnu si říct, velmi dobře a měl i velkou sledovanost na sociálních sítích. V současnosti divadlo připravuje další videa zřejmě na trochu jiné platformě. Určitě se diváci mají zase na co těšit, ale nechci více prozrazovat. Hodně diváků se mě dotazovalo, proč nezveřejníme záznamy z našich představení, což bych také uvítal, ale to prý není možné z důvodů drahých autorských práv.
Na co se teď nejvíce těšíte?
V osobním životě na blížící se vánoční svátky, a to hlavně kvůli dětem. A třeba na další otužování, které mě teď chytlo. Je to pro mě úžasný relax a snad tím posílím i imunitu. V pracovním životě se nejvíc těším jednoznačně na to, až se vrátíme před diváky. Už mi to opravdu chybí. Snad se brzy dočkáme.