Narodil se r. 1313 jako nemanželský syn florentského kupce v Paříži, údajně jako plod tajné lásky ke krásné Pařížance. Dětství prožil ve Florencii, roky dospívání v Neapoli, kde také studoval kanonické právo, dějiny starověku a pozoroval život.

V roce 1336 na Bílou sobotu se v neapolském chrámu San Lorenzo zamiloval do Marie d´Aquino, nemanželské dcery krále Roberta z Anjou. Marie byla otcem provdána za vznešeného dvořana, i když mnohem více ji lákaly verše Boccaccia. Nešťastná láska inspirovala spisovatele k lyrickým básním, v nichž Marie vystupuje pod italským jménem Fiametta (česky plamínek).

Nejvýznamnější je Elegia di Madonna Fiametta a Labyrint lásky. V letech 1348 – 1353 po návratu do Florencie napsal Boccaccio své nejznámější dílo – Dekameron, studii života své doby.

Desetkrát deset příběhů si vyprávějí tři chlapci a sedm dívek, kteří utekli před morovou epidemií z města na venkov. Příběhy o lásce, morálce vrchnosti a duchovních nepostrádají dráždivou erotickou pikantnost, trefnou ironii a sarkasmus.

Boccaccio na universitě ve Florencii sponzoroval výuku řecké klasiky a dostal se tím do finančních nesnází. V roce 1373 přijal nabídku vedení Dantovy stolice. Po roce odcestoval ze zdravotních důvodů do Certalda, rodiště svých předků, kde 21. 12. 1375 umírá.

V posledních letech života psal Boccaccio převážně latinsky např. Životopis Danteho. Pod vlivem strachu ze smrti kritizoval své dílo včetně Dekameronu a chtěl všechny své rukopisy spálit. Od šíleného záměru jej odradil samotný Petrarca.

Franz von Suppé

Spatřil světlo světa 18. 4. 1819 na pobřeží Jadranu v malém městečku Spalato, kde jeho otec belgicko-italského původu vykonával okresního správce monarchie. Rakousko bylo v té době mnohonárodnostním státem. Matka byla Vídeňačka česko-polského původu.

I když Suppé projevoval mimořádné hudební nadání a ve 13 letech uváděl veřejně své první skladby, byla mu otcem předurčena kariéra úředníka. Pohrdání rodiny hudebními profesemi dokládá přerušení veškerých kontaktů se vzdáleným strýcem Suppého, operním skladatelem G. Donizettim. Suppé vystudoval na přání otce universitu v Padově, ale také navštěvoval operní představení v blízkém Miláně. Po smrti otce v roce 1835 se rodina přestěhovala do Vídně. Matka donutila Suppého studovat polytechniku. Současně absolvoval kompozici u Ignace von Seyfeida a Simona Sechtra. Ve dvaadvaceti letech se oženil a dirigoval v Bratislavě, Badenu atd. Významně ovlivnila jeho jevištní tvorbu hudební spolupráce s Nestrojem.

V této době napsal operu Gertruda z Valle. Vliv na jeho tvorbu měl pobyt v Itálii na pozvání jeho strýce Donizettiho.

Působil v divadle Theater in der Josefstadt, později dirigoval deset let v Theater an der Wien u ředitele Aloise Pokorného. V této době napsal kolem dvouseti skladeb, např. předehru ke komedii K. Elmara – Básník a sedlák.

V roce 1855 uvedlo Carlovo divadlo ve Vídni Offenbacha a Suppé objevil směr a smysl své tvorby. Začal psát jednoaktové operety např. Krásná Galatea. V roce 1860 napsal svou nejznámější operetu z vojenského prostředí Lehká kavalérie. Ve svých šedesáti letech složil zpěvohru Fatinica, kterou ocenilo obecenstvo i kritika.

Po delším odpočinku v nové vile se na podzim r. 1878 pustil do práce na operetě Boccaccio. Libreto napsali pánové Zell a Genée, tehdejší velkovýrobci operetních libret. Titulní postavou je Boccaccio, autor Dekameronu. Děj čerpá z jeho novel, odráží některé skutečnosti z autorova života a zároveň nám idylickým způsobem odhaluje počátek slavného období italské renesance- pověstné quattrocento- 14. století. Autoři libreta použili atributy Dekameronu – lechtivý humor, pikantní finesy, sarkastické zobrazení společnosti vážených měšťanů. Opereta má dva dějové plány. V prvním je Boccaccio pronásledován za své novely skoro všemi muži Florencie, kteří omylem potrestají výpraskem místo něho palermského prince a vévodu. V druhém plánu sledujeme lásku Boccaccia k Fiamettě, která si má vzít za muže palermského prince. Nakonec vše dobře skončí. Téma lásky nebo spíše erotického dobrodružství spojuje i další postavy příběhu.

Boccaccio žánrově kolísá mezi operou a operetou, partitura hýří hudebními nápady – valčíky, serenády, tarantely,atd.

Literatura uvádí, že titulní roli na premiéře zpívala dvacetiletá Antonie Linková. Premiéra se konala 1. 2. 1879 v Carlově divadle ve Vídni. Úspěch Boccaccia nezadržitelně rostl po celé Evropě a po padesáti letech se rozšířil do Metropolitní opery New Yorku.

-and-