Čardášová princezna

výpravná klasická opereta

Emmerich Kálmán začal psát Čardášovou princeznu v květnu 1914 v Mariánských Lázních ve vile Lugisland. Vypuknutí války bylo důvodem k přerušení práce, ke které se vrátil až po roce v hornorakouském Ischlu. Původně měl být název operety „Ať žije láska!“, ale na přání ředitele vídeňského divadla Ericha Millera byl změněn.

Premiéra měla být v pátek 13. listopadu 1915. Kálmán s tímto datem nesouhlasil, a navíc onemocněl jeden z hlavních protagonistů, takže premiéra se nakonec konala 17. listopadu 1915. Publikum přijalo Čardášovou princeznu, kritika hodnotila hudbu jako vynikající, ale libreto bylo označeno za skandální, jelikož údajně diskreditovalo aristokracii. Tehdejší diváci poznali v Edwinovi korunního prince Rudolfa, v jeho otci dokonce Franze Josefa a v jejich manželkách a milenkách herečku Kateřinu Strattovou, Marii von Vetserovou a další.

Libreto poukazuje na dekadenci a přežitost aristokracie na začátku 20. století a vykresluje styl života této společenské vrstvy. Hrdiny příběhu jsou kabaretní zpěvačka a každodenní návštěvníci kabaretů a šantánů, kteří spí v době, kdy jiní pracují, a večer i noc tráví v objetí zpěvaček a tanečnic, s kterými utrácejí lehce nabyté peníze. Forma operetního zpracování budí u diváků sympatie s těmito „roztomilými rošťáky“, které bychom v realitě života jistě odsoudili.

Čardášová princezna je příběh postavený na lásce kabaretní zpěvačky z Budapešti a mladého knížete z Vídně, tedy na střetu dvou světů, který Kálmán hudebně vystavěl na maďarském čardáši a vídeňském valčíku. Taneční melodie protkávají celou operetu a jsou symbolem nejen dvou národností, ale také symbolem podřízenosti a nadřazenosti národů a jednotlivých společenských vrstev.

EMMERICH KÁLMÁN

se narodil v rodině obchodníka 24. 10. 1882 v Siófoku u Balatonu. Když bylo Kálmánovi 14 let, otec zbankrotoval a celá rodina se přestěhovala do Budapešti. Mladý gymnazista musel vydělávat doučováním latiny a řečtiny a v noci vypisoval obálky pro obchodní dům.

Jeho sen, stát se klavírním virtuosem, mu překazilo ochrnutí ruky. Proto vystudoval hudební teorii a kompozici na Maďarské národní královské akademii hudby, kde byli jeho spolužáky Béla Bartók a Zoltán Kodály.

Jeho první symfonické básně byly přijaty , ale nebyly publikovány. Ve 22 letech se stal Kálmán hudebním kritikem jednoho budapešťského tisku, ve 24 letech napsal bezvýznamnou zpěvohru s vlasteneckým laděním, ale písně a kabaretní výstupy měly dobrý ohlas, proto zkusil štěstí v operetě. První pokus – Podzimní manévry – byl velice úspěšný a odstartoval Kálmánovu skladatelskou operetní kariéru. Vrcholem jeho tvorby byla Čardášova princezna, která spolu s Maricou a Cirkusovou princeznou patří mezi nejhranější. Další operety jako by čerpaly z toho, co už vytvořil.

V roce 1938 musel Kálmán pro svůj židovský původ opustit Vídeň a usadil se v Kalifornii v USA, kde také získal v roce 1942 státní občanství a začal se věnovat filmové podobě svých operet.

V Budapešti, kam se po válce vypravil, jej čekaly smutné zprávy – jeho sestry zemřely v koncentračním táboře. Po srdečním záchvatu se vrátil do USA a když v roce 1953 tušil svou smrt, vrátil se do Evropy a 30. října v Paříži zemřel.

Kálmán byl posledním velkým zástupcem vídeňské operety. Na rozdíl od jiných hudebních celebrit žil spořádaným životem, nerozhazoval peníze a k sobě byl velmi sebekritický. Napsal: „Vím, že půl stránky Lisztovy partitury vyváží všechny operety, které jsem napsal nebo ještě napíšu.“