Půjč mi svou krásnou tvář. Další už zastanu.
Společně stvoříme hrdinu z románu.

Mnozí o Cyranovi z Bergeracu tvrdí, že je to nejkrásnější text, jaký byl kdy pro divadlo napsán. A Cyrano že je zřejmě nejefektnější herecká postava. V lednové premiéře činoherního souboru si můžete ověřit, zda tento názor budete sdílet, či nikoli. Jisté ale je, že Cyrano „udělal“ hvězdu první velikosti ze svého autora – mladého, do té doby nepříliš úspěšného básníka Edmonda Rostanda (1868–1918).

Myšlenka na hru o Cyranovi zrála v Rostadovi zřejmě už od dob studií. Jako by tušil, že látka z národních dějin v sobě skrývá potenciál skutečného triumfu. Živě se tradovala legenda o Cyranově obřím nosu, nezkrotné povaze a šermířském umění. Jeho údajná zdrženlivost vůči ženám pak pomohla autorovi vytvořit milostný trojúhelník a centrální zápletku – Cyrano totiž pomáhá svému soku Kristiánovi získat přízeň milované ženy tím, že jeho jménem píše milostné dopisy. Do cesty však postavil autor milencům překážku; tou byl intrikánský hrabě de Guiche, který chtěl Roxanu pro sebe. A příběh byl na světě. Rostand ho obdařil krásnými verši – jako přesvědčený obhájce veršovaného dramatu a velký ctitel Huga, Cervantese a Shakespeara vytvořil v Cyranovi dokonalou mluvu, v níž skloubil náročnou jazykovou formu s potřebami dynamiky dramatického děje.

Skutečný Cyrano – Hercule Savinien Cyrano – žil v letech 1619 až 1655. Narodil se v Paříži, nebyl tedy rodilým Gaskoňcem, jak říká legenda. Se svým přítelem Le Bretem sloužil u kadetů pod vedením gaskoňského kapitána Carbona de Castel-Jaloux a účastnil se obléhání Arrasu v roce 1640. Po zranění z boje se věnoval především literární tvorbě. Rok před smrtí se dočkal uvedení své jediné tragédie na divadle, ale kvůli protestům diváků byla ihned stažena. Kromě finanční nouze způsobily jeho předčasnou smrt vleklé, blíže nespecifikované zdravotní potíže. Ze Cyranova literárního odkazu měly nejsilnější ohlas filozofické romány Cesta na Měsíc a do Sluneční říše.

Světová premiéra Rostandova Cyrana z Bergeracu se v pařížském divadle Porte Saint-Martin konala 27. prosince 1897. V titulní roli exceloval slavný Constant Coquelin. Paříž vyvolávala Rostandovi slávu ještě dvě hodiny po půlnoci a čtyři dny po premiéře mu prezident Félix Faure udělil Řád čestné legie. Rostand se pak stal jako nejmladší spisovatel v historii členem Akademie. V dalších letech uvedl ještě dvě zajímavé premiéry (Orlík o Napoleonově synovi a alegorickou hru Jasnozpěv), které však Cyranův triumf nemohly překonat. Hra byla téměř okamžitě přeložena do mnoha jazyků včetně češtiny. Na konci 19. století tak nakrátko ožil divadelní ideál romantického hrdiny.