Komedie z divadelního zákulisí

KLÁRA:        Že jsem do toho šlapala?

TRUDA:         Ne, ne, nešlapala… možná jenom někdy…

KLÁRA:        Co někdy?

TRUDA:         …Prostě… Nebreč na tom jevišti, ono je to – protivný. Divák má plakat, když tak, ne ty.

KLÁRA:        Hm. Takže do toho šlapu?

TRUDA:         Trochu jo. Ale hlavně nebreč.

Druhá listopadová premiéra nabízí divákům unikátní příležitost nahlédnout do míst, která zůstávají běžně „nepovolaným nepřístupná“. Dojde k veřejnému odhalení tajemné, mystické, pečlivě střežené dámské šatny. Tedy místnosti, kde se každodenně scházejí herečky, kamarádky, kolegyně, soupeřky… kde se chystají nejen na všední kolotoč představení a zkoušek, ale kde se hlavně potkávají jejich jedinečné osudy. Zkrátka a dobře, uvidíte, že herečky nejsou jen ty dokonalé figury na jevišti, jsou to lidské bytosti z masa a kostí, jsou to ženy, které život (ani divadlo) nijak nešetří, jsou to profesionálky, které se musejí každý večer, když jdou hrát, povznést nad své osobní pocity a předvést divákům to, co se očekává.

Dámskou šatnu napsal známý autor, režisér i herec Arnošt Goldflam v roce 2005 přímo pro herečky Klicperova divadla Hradec Králové. K okolnostem vzniku hry v jednom rozhovoru uvedl: „Chtěl jsem napsat hru pro dva herce a napsal jsem Ředitelskou lóži pro Bolka Polívku a Jiřího Pechu. Text jsem jim dal, ale Pecha nečte ze zásady a Bolek buďto neměl čas ho číst, nebo se mu hra nelíbila a neměl to srdce mi to říct. Pak ale diváci v Hradci Králové přijali Ředitelskou lóži moc pěkně. A nakonec se hrála v Brně. Když jsme jednou seděli s režisérem Vladimírem Morávkem a dramaturgyní Lucií Bulisovou a chystali další sezonu v Hradci Králové, svěřil jsem se, že bych chtěl napsat něco pro zdejší herečky. A Morávek řekl, že když jsem napsal Ředitelskou lóži, teď by to měla být dámská šatna – to že je srdce divadla. (…) Dámská šatna je středobod, mlýn, duše, pranýř divadla a též jeho obraz. Pár chvil v dámské šatně vám řekne o divadle víc než sto kritik a článků.“ Původní inscenace režírovaná autorem zaznamenala v Hradci mimořádný úspěch, držela se na repertoáru devět let.

Pár otázek pro režiséra Romana Groszmanna:

S jakými pocity se vracíte do Opavy? Neděsí vás trochu množství estrogenu v obsazení Dámské šatny – jeden režisér na čtyři dámy?
Naposledy jsem v opavském divadle režíroval Kytici a měl jsem z té práce dobrý pocit, mám to představení rád. A tak přirozeně prahnu po podobném zážitku. A co se týče genderové nevyrovnanosti obsazení? Jak říkal Miloš Forman: Co tě nezabije, …

Co je z vašeho pohledu největší přednost a naopak největší úskalí Dámské šatny podle Arnošta Goldflama?
Předností jsou nepochybně atraktivní témata, kterými se ve hře zabývá: zákulisí divadla, obraz ženského světa, portréty různých typů hereček a jejich vztahy. Ve své hře vytváří Goldflam pestrou skládačku situací, v nichž se snaží zachytit něco typického, univerzálního, ať už ze života žen, nebo hereček. Ano, text má i nějaká úskalí, ale s těmi se, doufám, vypořádáme. Možná bych zmínil, že hra byla autorem psaná přímo „na tělo“ herečkám divadla v Hradci Králové, proto se mi jeví jako přínosné v určité míře takto postupovat i v případě našich protagonistek z Opavy.

Říkáte si někdy (tak jako jedna postava z Dámské šatny),  kde byste dneska mohl být, kdybyste nešel k divadlu? Nebo jinak řečeno, dovedete si sám sebe představit v jiné profesi? A jaká profese nebo oblast by to případně byla?
Ano, byl bych profesionální tenista v první stovce žebříčku ATP. Nebo ještě lépe, byl bych tenistkou, těm od nás se daří víc. A pak bych si v šestatřiceti postavil vlastní divadlo a hrál a režíroval v něm, co by se mi zachtělo. I nějakou dobrou komedii.

Alžběta Matoušková

Premiéra: 10. listopadu 2019

Délka představení: 1 hod 20 min (bez přestávky)