ČESKÁ PREMIÉRA: 12. 1. 1003
DERNIÉRA: 5. 9. 2003
Divadelní encyklopedie o něm mlčí, vážění teatrologové se o něm vyjadřují pohrdavě (podobně jako se dlouhá léta vyjadřovali o o největším klasikovi bulvárního divadla Georgesi Feydeauovi), získat jakékoli informace o tomto autorovi vyžaduje úsilí přímo detektivní, a to i přesto, že se právě psaním divadelních komedií domohl už ve svých 35 letech takového jmění, že si z něj mohl dovolit bezstarostně žít až do konce svého života (zemřel ve své rodné Budapešti v r.1944). Vystudoval sice stavební inženýrství, ale od útlého mládí psalkomedie. Miloval Balzaca, Maupassanta a Dickense, rád cestoval a mluvilperfektně čtyřmi jazyky. Jeho kolegové mu záviděli úspěch, jehož dosahoval svými vlastně docel aplytkými a banálními historkami, v nichž ukazoval, že i chudák může dojít svého štěstí, a opájel měšťácké publikum představami o dokonalosti jejich světa. Jeho úspěch byl vpravdě celoevropský. Jeho snahou bylo dobře pobavit publikum – nic víc, ale nic míň.