Světová opera
délka představení: 2 hodiny a 45 minut, 1 přestávka
Dona Giovanniho psal Mozart pro Prahu po úspěchu Figarovy svatby. Ředitel pražského divadla Bondini mu za novou operu zaplatil 100 dukátů. Premiéru autor třikrát odložil a stále na opeře pracoval. Předehru napsal až noc před premiérou. Hudebně se v opeře mísí prvky dramatické a komické opery. Některé árie byly do opery vloženy až později a z hlediska dnešní dramaturgie pozastavují běh celého díla, jejich náročnost na zpěváka je tak abnormální, takže pokud se najdou interpreti těchto ekvilibristických partů, přijde si operní posluchač na své. Premiéra se uskutečnila v Praze 29. října 1787.
Dirigent:
Spoluúčinkuje orchestr, sbor a balet Slezského divadla Opava
Výchozím pramenem pro libreto je stará španělská pověst o Donu Juanu Tenoriovi, kterého na konci zpustlého života odnese čert. Tuto pověst šířili františkáni, v jejichž klášteře byl Don Juan Tenorio zavražděn příbuznými komtura Ulluye. Byla tedy provedena takzvaná vendetta, která byla součástí kultury některých, především jižních národů. V klášterech se hrálo mystérium Ateista zabitý bleskem, tedy vendetta, která se neslučovala s církevními zákony, byla nahrazena nejdříve „trestem z nebes“ a ještě později „trestem pekla“.
Postava Dona Giovanniho je věčně živá a aktuální – zvůle jedince musí být potrestána. Společnost musí chránit slušné lidi před jedinci, kteří nedodržují zákony a ústy plnými slov svobody vraždí, znásilňují, psychicky týrají atd. Myslím, že v dnešní době je toto téma přímo žhavé, jelikož se denně dovídáme o zločinech, které jsou většinou velice mírně nebo vůbec trestány, a tudíž poškození nemají pocit, že jejich újma na majetku, zdraví fyzickém i psychickém, či životě byla adekvátně potrestána. Jelikož hrozba „pekla“ je pro většinu lidí směšná, vrátili jsme se k původní předloze, kdy poškození, kteří jsou svědky dalších zločinů Giovanniho, vykonají vendettu.
Jana Andělová-Pletichová