ČINOHRA

Figarova svatba
(Bláznivý mejdan u hraběte Almavivy)

Sezona nových nadějí 2016/2017 ve Slezském divadle startuje premiérou klasické francouzské osvícenské komedie Figarova svatba aneb Bláznivý den. Pod původní hrou, kterou v mírně pozměněné podobě zná díky její operní verzi z pera W. A. Mozarta celý svět, je podepsán Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais (1732–1799).

Beaumarchais se narodil do dobře situované pařížské měšťanské rodiny a po otci převzal hodinářské řemeslo. Díky svému mnohostrannému nadání a podnikavosti získal a využíval vlivné kontakty i u dvora a stal se díky nim dokonce učitelem hudby u dcery Ludvíka XV. Později se oženil se s vdovou po královském úředníkovi, postupoval po společenském žebříčku stále výš a mohl si dovolit i „koupit“ další úřady – královského sekretáře a vedoucího lovčího. Jeho kariéra byla plná spekulací, sporů, soudů pro údajné dluhy, několikrát byl i vězněn, dokonce na čas zbaven občanských práv… Byl celebritou, kterou obklopovaly skandály a jejímiž případy žila ve své době celá Paříž. Nakonec se vrátil do královských služeb a působil jako královský agent v Londýně, Amsterodamu, Vídni…

Paradoxem jeho života bylo, že ač bytostný volnomyšlenkář (po Voltairově smrti vydal v Německu jeho kompletní dílo, také aktivně podporovat americkou revoluci), byl nakonec za francouzské revoluce zapsán jako emigrant na seznam nepřátelských royalistů, protože během revoluce dlouhodobě pobýval kvůli obchodům mimo Francii. Do Paříže se vrátil až v roce 1796 a zbytek života strávil v relativním klidu.

Pro dějiny divadla však zůstane Beaumarchais znám především jako duchovní otec postavy Figara. Hry o Figarovi napsal celkem tři; tvoří volnou trilogii, kterou spojují postavy Hraběte a Figara, jenž se postupně emancipuje z pouhého panského sluhy na pánova rivala a nakonec na jeho spojence. Trilogii tvoří tituly Lazebník sevillský aneb Marná opatrnost (také známý z operního zpracování Gioacchina Rossiniho), Figarova svatba aneb Bláznivý den a (téměř nehraná) Provinilá matka. A je až překvapivé, kolik autobiografických rysů Figaro má, kolik vlastních zkušeností, názorů a motivů autor do své nejznámější hry vepsal.

Příběh Figarovy svatby představuje klikatou cestu titulní postavy ke sňatku s milovanou Zuzankou. Figaro slouží u hraběte Almavivy – jakési místní celebrity, bohaté a mocné hvězdy, ovládající život celé společnosti. A když se hrabě rozhodne, že Zuzanku chce pro sebe nebo že Figara odvelí pracovně třeba do Londýna, je štěstí mladých hrdinů ve vážném ohrožení. Dvojici Figaro a Zuzanka ztvární Daniel Volný a Sabina Muchová a Hraběte a Hraběnku Martin Valouch a Šárka Vykydalová. Na hraběcím sídle se přitom motají další intrikánské postavy: Marcelína (Ivana Lebedová), která Figarovi půjčila peníze a teď ho vydírá, doktor Bartolo (Kostas Zerdaloglu), Bazil (Martin Legerski), jenž zda se spěchá vyplnit každé hraběcí přání, mladinký Cherubín (Tereza Bartošová) – chlapec zmítaný svými bouřlivými emocemi, nebo zahradník Antonio (Jakub Stránský) a jeho dcera Franchetta (Malgorzata Sikora). Na pomoc je přivolán i nepříliš kompetentní Soudce (Michal Stalmach).

Přestože je Figaro v prvé řadě situační komedií, nezapře v sobě tón společenské angažovanosti a kritiky. Figarův slavný monolog v posledním dějství je tradičně vykládán především jako obžaloba mocných. V době předrevoluční Francie byla terčem útoku rozmařilá šlechta; v naší době bychom měli protestovat proti neomezené moci velkopodnikatelů, oligarchů, mocenských i tiskových magnátů, všech, kteří nenápadně a sofistikovaně manipulují veřejnost podle svých zájmů. Takový je i Hrabě, na jehož sídle se Figarova svatba odehrává. Celá společnost mu leží u nohou, málokdo si troufne s ním nesouhlasit nebo se s ním dokonce dostat do konfliktu. Že Figaro svou svatbu nakonec obhájí, je zásluhou komediálního tónu hry. Kéž by na všechny nástrahy moci a zlovůle stačila taková jednoduchá léčka…

Navzdory těmto temnějším podtónům bude Figarova svatba, aby dostála svému podtitulu, bláznivým mejdanem, plném převleků, intrik, záměn, komických omylů a nedorozumění.

Na premiéru bláznivého hraběcího mejdanu v režii Jiřího Ondry, uměleckého šéfa pražského divadla D21, a ve scénografii Ivany Kanhäuserové se můžete těšit už 18. září 2016 od 19 hodin!
Alžběta Matoušková

Překlad: Jindřich Hořejší
Hudba: Jindřich Čížek
Výprava: Ivana Kanhäuserová
Dramaturgie: Alžběta Matoušková
Režie: Jiří Ondra

OSOBY A OBSAZENÍ:

Hrabě Almaviva: Martin Valouch
Hraběnka: Šárka Vykydalová
Figaro: Daniel Volný
Zuzanka: Sabina Muchová
Cherubín: Tereza Bartošová
Marcelína: Ivana Lebedová
Antonio, zahradník, Zuzančin strýc: Jakub Stránský
Bartolo, lékař v Seville: Kostas Zerdaloglu
Soudce: Michal Stalmach
Bazile, hraběnčin učitel hudby: Martin Legerski
Franchetta: Malgorzata Sikora

Premiéra: 18. září 2016
Délka představení: 2 hod. 5 minut (1 přestávka)