Polská národní opera Halka hudebního skladatele Stanislava Moniuszka vznikla na libreto Vladimíra Wolského podle povídky K. W. Vojcického, jenž byl inspirován skutečnou událostí. Dramaticko-psychologický příběhvesnické dívky zamilované do aristokrata, s kterým čeká dítě, byl strhujícím námětem, poukazujícím na třídní nerovnost a konflikt mezi pány a nevolníky. Halka, svedená dívka, je obětí panské lásky šlechtice Janusze, který necítí zodpovědnost za těhotnou goralskou dívku, ale naopak je mu na obtíž, protože se chystá ke svatbě se sobě rovnou Zofjou, dcerou vysoce postaveného funkcionáře – Stolníka. Proto nechá Halku i jejího ochránce a přítele Jontka, kteří za ním přišli z hor do města, vyhnat psy. Po návratu domů Halka porodí a pod tíhou všech událostí se zblázní. Janusz a Zofja přicházejí do horského kostelíku, Halce umírá dítě a ve své šílenosti se rozhodne zapálit kostelík. Ale zvuk varhan a zpěv z kostela zabrání ubohé ženě v pomstě a její myšlenky se obrací k Bohu, kterého prosí za odpuštění. Pak sama ukončí život skokem do Visly.
Spoluúčinkuje sbor, balet a orchestr Slezského divadla Opava
Moniuszko v áriích velmi dobře vystihl jednotlivé postavy, jejichrozpoložení, různorodost nálad a pocitů. Čerpá z polské lidové hudby a staví ji vedle italského ariosa pro zdůraznění kontrastu lidové a panské společnosti. Halka měla koncertní premiéru 1. ledna 1848 ve Vilně a teprve za deset let po důkladném přepracování se dočkala divadelní premiéry ve varšavské Opeře 1. 1. 1858. Premiéra měla úspěch a vzbudila nevoli u feudální aristokracie.