(tep), Region, 28. 4. 2020

Opava – Primabalerína a bývalá opavská sólistka Petra Světlíková odešla na věčný spánek v pondělí 13. dubna v neožitých 83 letech. O tři dny později, ve čtvrtek 16. dubna, ji následoval dirigent, hudební skladatel a pedagog Jaroslav Foltýn. Dožil se úctyhodných 93 let.

Petra Světlíková se narodila 16. května 1937 v Hranicích nad Bečvou, po základní škole absolvovala taneční obor na brněnské konzervatoři. „Já jsem o kariéře baletky v dětství nesnila. Já jsem chtěla být archeoložkou!“ svěřila se Petra Světlíková v rozhovoru, který vyšel v REGIONu OPAVSKO před třemi lety. Kvůli tehdejšímu režimu jí hrozilo, že se bude muset vyučit soustružnicí, což ovšem nepřicházelo ze zdravotních důvodů v úvahu, neboť od svých tří let trpěla chronickým ekzémem na rukou. Nakonec ji zachránila její paní učitelka, která zjistila, že na brněnské konzervatoři shánějí pohybově nadané děti. „Přinesla k nám domů přihlášku, nejdříve přesvědčila maminku a následně i mě, abych šla studovat do Brna. Ani jedna jsme z toho nebyly právě nadšené, bylo mi teprve patnáct let,“ vyprávěla primabalerína, která své první angažmá získala právě v opavském divadle, kam ji přivedl tehdejší choreograf Boris Slovák. V tomto angažmá zůstala od roku 1956 až do svého důchodu. Ten nastoupila po 28 letech baletní práce na jevišti.

Posledním baletem Petry Světlíkové byla Sněhurka

„Tančila jsem ve všech baletních inscenacích, které se za těch osmadvacet sezon na opavském jevišti uskutečnily. A také samozřejmě jako doplněk mnoha oper a operet. Velmi úspěšný byl bulharský balet Nestarinka, Preludia na hudbu Ference Liszta, Dvořákovy Slovanské tance jsme uváděli dvakrát, Čajkovského Louskáčka třikrát. Nezapomenutelný byl Američan v Paříži. Poslední můj balet byla Sněhurka. Tady jsem se propracovala od trpaslíka Šmudly až k hlavní postavě Sněhurky,“ dodala Petra Světlíková s úsměvem. Dlouhé roky v Opavě vedla dětské adepty baletního umění, několik let také stála v čele tanečního souboru studentek Kontrast. Přestože již ve svých dvaceti letech utrpěla vážný úraz a podstoupila řadu operací, nikdy svou práci tanečnice, učitelky tance a cvičitelky nevzdala.

Jaroslava Foltýna z velké části ovlivnila jeho manželka

Divadelní publikum s úctou vzpomíná také na Jaroslava Foltýna, který v letech 1946 až 1964 působil jako sbormistr, korepetitor a dirigent Slezského divadla. Vedle toho působil jako skladatel Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého v Praze. V roce 1964 se stal ředitelem Lidové konzervatoře v Ostravě a od roku 1967 učitelem na Lidové škole umění v Opavě. Spolupráci se Slezským divadlem nepřerušil a často zde hostoval jako korepetitor a dirigent. Založil a řídil Orchestrální sdružení slezských učitelů. Jeho život a dílo z velké části ovlivnila jeho manželka Drahomíra, kterou poznal při studiu na reálném gymnáziu v 17 letech. Od té doby dělali vše spolu, také spolu učili na Lidové škole umění v Opavě. Jaroslav Foltýn byl autorem několika set skladeb pro estrádní a taneční orchestry i pro dechovku. V oblasti vážné hudby jsou významné jeho skladby se slezskou tematikou a hudba k činoherním představením. Pravděpodobně posledním premiérovaným dílem za jeho osobní účasti byli Čtyři kusy pro smyčcový orchestr. Cyklus věnoval v roce 2002 houslistce a sbormistryni Nadě Hanouskové.