(tep) , Region, 1. 2. 202
Opava – Po několika odkladech Slezské divadlo uvedlo v nedělní premiéře slavnou inscenaci Edmonda Rostanda Cyrano z Bergeracu. Pod režijním vedením uměleckého šéfa Jiřího Seydlera se představil celý činoherní soubor posílený o několik hostů. V titulní roli se představil Martin Valouch, dále účinkují Daniel Volný, Andrea Zatloukalová nebo Soňa Křepelová.
Světová premiéra Cyrana se odehrála 27. prosince v pařížském divadle Porte Saint-Martin, v hlavní roli exceloval Constant Coquelin. Diváci v Paříži provolávali Rostandovi slávu ještě dvě hodiny po půlnoci a čtyři dny po premiéře mu prezident Félix Faure udělil Řád čestné legie. Rostand se pak stal, jako nejmladší spisovatel v historii, členem Akademie. V dalších letech uvedl ještě dvě zajímavé premiéry, a to Orlík o Napoleonovu synovi a alegorickou hru Jasnozpěv. Ty však Cyranův triumf nemohly překonat. Hra byla téměř okamžitě přeložena do mnoha jazyků včetně češtiny. Na konci 19. století tak nakrátko ožil divadelní ideál romantického hrdiny.
Myšlenka na hru o Cyranovi zrála v Rostandovi zřejmě už od dob studií. Jako by tušil, že látka z národních dějin v sobě skrývá potenciál skutečného triumfu. „Živě se tradovala legenda o Cyranově obřím nosu, nezkrotné povaze a šermířském umění. Jeho údajná zdrženlivost vůči ženám pak pomohla autorovi vytvořit milostný trojúhelník a centrální zápletku – Cyrano totiž pomáhá svému soku Kristiánovi získat přízeň milované ženy tím, že jeho jménem píše milostné dopisy“, popisuje dramaturgyně Alžběta Matoušková a pokračuje: „Do cesty však postavil autor milencům překážku. Tou byl intrikánský hrabě de Guiche, který chtěl Roxanu pro sebe. A příběh byl na světě. Rostand ho obdařil krásnými verši, jako přesvědčený obhájce veršovaného dramatu a velký ctitel Huga, Cervantese a Shakespeara vytvořil v Cyranovi dokonalou mluvu, v níž skloubil náročnou jazykovou formu s potřebami dynamiky dramatického děje.“ Skutečný Cyrano nebyl rodilým Gaskoňcem, jak říká legenda, ale narodil se v Paříži a žil v letech 1619 až 1655. Se svým přítelem Le Bretem sloužil u kadetů pod vedením gaskoňského kapitána Carbona de Castel –Jaloux a účastnil se obléhání Arrasu v roce 1640. Po zranění z boje se věnoval především literární tvorbě. Rok před smrtí se dočkal uvedení své jediné tragédie na divadle, ale kvůli protestům diváků byla ihned stažena. Kromě finanční nouze způsobily jeho předčasnou smrt velké, blíže nespecifikované zdravotní potíže. Z Rostandova literárního odkazu měly nejsilnější ohlas filozofické romány Cesta na Měsíc a Cesta do Sluneční říše.
