JITKA HRUŠKOVÁ, Deník, 21. 5. 2019

Antonín Beba a Miluše Jánská. Herc Slezského divadla, jejichž jména mezi pamětníky nezapadla. V rozmezí jednoho měsíce oslaví oba manželé a emeritní opavští herci stejné životní jubileum devadesát let.

Opava Antonín Beba se narodil 23. května 1929 a první angažmá získal v letech 1958 až 1960 ve varnsdorfském divadle. Od roku 1960 nastoupil do opavského divadla, ve kterém prožil celou úspěšnou profesní kariéru. Jeho manželka Miluše Jánská se narodila 20. června 1929 a členkou opavské činohry byla rovněž od roku 1960. Až po odchod do důchodu kolem roku 1992 patřili k pilířům činoherního ansámblu a na prknech opavského divadla vytvořili plejádu tragických i komických postav. Antonín Beba exceloval například v inscenacích Bosé nohy v parku, Don Juan, Nejkrásnější válka, Hlava XXII, Večer tříkrálový, Paní z námoří a kromě divadla se příležitostně věnoval i filmovému herectví. Miluši Jánskou si pamětníci dobře pamatují mimo jiné v inscenacích Kaviár nebo čočka, Zlatý kočár, Tři sestry nebo Obchodník s deštěm. V několika inscenacích, například Manon Lescaut, Balada z hadrů, Sólo pro bicí (hodiny), Hlava XXII nebo Cesta Karla IV. do Francie a zpět se manželé spolu sešli i na jevišti.

Jejich kolegové i další zaměstnanci divadla na ně dodnes rádi vzpomínají. „Vzájemně se doplňovali a v souboru byli velmi oblíbenou dvojicí. Miluška byla naše milá a pohledná kolegyně a Toník vynikal vtipnými glosami v duchu suchého anglického humoru,“ říká herec Drahomír Ožana. Bývalý šéf osvětlovačů Milan Fiala si oba pamatuje jako herecké osobnosti, na které se do divadla „chodilo“. Pana Bebu si vybavuje jako dokonalého perfekcionistu, který nenechával nic náhodě. „Před každým představením, ať už v domácím prostředí nebo na zájezdu, si jeviště pokaždé prošel a všechno si „osahal“. U nikoho jiného jsem to nezažil. Miluška na mne vždy působila jako velmi milá, příjemná a komunikativní dáma, se kterou byla radost spolupracovat,“ vzpomíná Milan Fiala. Podobně manžele vnímá i Jiřina Rossípalová z obchodního oddělení. „Na oba vzpomínám s láskou i úctou, protože to byly osobnosti jak z hereckého, tak i lidského hlediska a pokaždé mě dokázali nadchnout,“ říká Jiřina Rossípalová.