1. 5. 2024 15:52,  Milan Bátor,  Divadlo,  Recenze, www.ostravan.cz

Slezské divadlo Opava ukázalo další Káťu Kabanovou. Druhé premiérové obsazení ovládla americká sopranistka Bree Nichols. V dalších rolích se v úterý 30. dubna představili Anna Nitrová a Alexander Vovk, spoluúčinkoval orchestr a sbor Slezského divadla. Novou inscenaci opavské divadlo uvádí v nastudování režisérky Jany Andělové Pletichové a v hudebním nastudování dirigenta Marka Prášila.

Káťa Kabanová je šestou operou Leoše Janáčka a vznikla v letech 1919–1921. Je prvním operním dílem skladatele po pádu rakousko-uherské monarchie a její premiéra se odehrála 23. listopadu 1921 v brněnském Národním divadle za řízení Františka Neumanna. Pražská premiéra se konala až o sedm let později v Německém zemském divadle pod taktovkou rakousko-americké dirigentské legendy Williama Steinberga.

Janáček v období první republiky doslova chrlil jedno spektakulární dílo za druhým. Káťa Kabanová vyrostla z jeho úcty ke klasické ruské literatuře a z vědomí nutnosti nového operního slohu v době, kdy se v Brně bouřlivě diskutovalo o operním odkazu Bedřicha Smetany. Stěžejním inspiračním zdrojem k postavě Káti bylo Janáčkovi silné intimní pouto ke Kamile Stösslové, kterou 25. února 1922 informoval: „Tak Káťu Kabanovou už máte. Bylo mi třeba znát velkou bezměrnou lásku při skladbě té opery… A váš obraz jsem položil si vždy na Káťu Kabanovou, když jsem ji skládal. Její láska šla jinou cestou, ale přece to byla velká, krásná láska.“

Osudové drama nešťastné ženy v Janáčkově geniálním vylíčení je působivou psychologickou sondou společnosti, která preferuje strnulé konvence, majetky a pokřivené vztahy před skutečnou a upřímnou láskou. Tragická láska Káti a Borise má svůj ostrý kontrast ve šťastném příběhu Varvary a Kudrjáše. Janáček jejich citové poryvy mistrně charakterizoval svou hudbou. Předobraz k uhrančivé Kudrjášově písni Po zahrádce děvucha již ráno se procházela skladatel našel v ukrajinské sbírce lidové poezie. O její překlad se postaral slezský básník Petr Bezruč.

V ohlédnutí za nedělní premiérou zaznělo, že se minimalistická scéna Jaroslava Milfajta a promyšlená režie Jany Andělové Pletichové spolu s vynikajícím nastudováním dirigenta Marka Prášila podílí na znamenitém nastudování opavského divadla. V úterý 30. dubna divadlo nabídlo druhé premiérové obsazení, které ovšem bohužel doznalo jen nepatrných změn. Je to jednoznačně škoda, neboť náročné představitelské úlohy Kabanichy, Kudrjáše, Dikoje a Borise mohly mít své vyrovnané protějšky.

Pojďme se tedy podívat, jak se vedlo protagonistkám, které se v úterý představily v Janáčkově opeře poprvé. Americká sopranistka Bree Nichols se ve Slezském divadle uvedla v premiéře a její vystoupení napoprvé sklidilo bouřlivý ohlas. Krásný, dramaticky nosný soprán Bree si opavskou scénu dokonale podmaňuje! Je s podivem, jak vynikající je artikulace této mladé pěvkyně, která si kvalitou výslovnosti slabičných délek a přesnou artikulací náročných konsonantů (part Káti se hemží souhláskou „ř“) nezadá s českými rodilými mluvčími. Bree svým pěveckým výkonem suverénně vystihla vyhrocený vnitřní konflikt a složitý vývoj postavy.

V každém jejím tónu se ozývalo obnažené lidské srdce, které touží po lásce bez ponižování, příkoří a falše. Hereckým projevem talentovaná umělkyně nezapůsobila tak přesvědčivě jako Tereza Kavecká, která své dramatické ztvárnění dokázala rozvinout s interpretačním mistrovstvím, jemnou gestikulací, minuciózní mimikou a celkovým nasazením i ve chvílích, kdy nezpívala. Bree Nichols jako Káťa Kabanová po nedostižné Tereze Kavecké představila další fantastický výkon, který má zejména pěvecky mezinárodní úroveň.

Varvaru v úterý ztvárnila ostravská mezzosopranistka Anna Nitrová. Dlouholetá opora Národního divadla moravskoslezského na opavském jevišti zúročila své představitelské zkušenosti, které jí vedly k charakteristice ženy spíše zkušené a protřelé životem, než jako tomu bylo v případě hravé a dovádivé Anny Moriové na první premiéře. Hlas Nitrové i přes drobnější dynamickou tenzi dokázal vykreslit postavu s velkým a bohatým citovým rejstříkem. Zejména ve chvílích hlubokého soucitu Varvary s trpící Káťou byl výkon ostravské mezzosopranistky nesmírně vroucný a hluboce dojemný.

V dalších úlohách kromě Alexandra Vovka účinkovali stejní představitelé, jako tomu bylo na první premiéře. Na jejich adresu se sluší uvést, že někteří (Nociar, Rousek) sehráli své party s větším nadhledem, pohodou a uměleckým rozmachem. Bylo evidentní, že opadlo břemeno nejistot první premiéry a všichni zúčastnění působili ve svých rolích jistěji a průkazněji. To se týká i sboru a orchestru, který podal napodruhé bravurní výkon plný nádherných sólových kreací, psychologicky prokreslené dynamiky a skvělé souhry.