Helena Havlíková, Lidové noviny 28.12.2018

První polovina roku u nás nebude v opeře vůbec žádná nuda. z titulů, které se dají přiřadit k běžnému opernímu repertoáru, zazní vlastně jen Verdiho Trubadúr v Liberci a Don Carlos v Brně, v Opavě uvedou Weberova Čarostřelce a v Olomouci Cosi fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta.

Helena Havlíková

Před příznivci nových dramaturgických obzorů se otevře široký horizont úplných novinek a titulů, které patří u nás k objevným. Je smutným paradoxem posledních let, že mezi „raritami“ se des ocitá i Bedřich Smetana, a to dokonce i v případě naší první scény, která by českou klasiku měla mít „v popisu práce“. Divadla sice na podzim vzdala hold stému výročí české státnosti dokonce trojím nastudováním jeho Libuše, ale do konce sezony se objeví už jen Dalibor v pražském Národním divadle.

Jinou podobu tvorby Antonína Dvořáka než jako skladatele Rusalky představí plzeňské Tylovo divadlo v jeho komické opeře Šelma sedlák. A dvojí pozornosti se bude těšit klíčové dílo Bohuslava Martinů – jeho surrealisticky snová Julietta o tajemné divce, kterou marně hledá zamilovaný knihkupec Michel. Celou Juliettu v Ostravě nastuduje režijní duo Skutr a Tři fragmenty z Julietty, které Martinů z celku opery vybral, zřejmě aby snáze prorazil na světová jeviště, v Brně tým dirigenta Martka Ivanoviće a režiséra Davida Radoka zkombinuje s monodramatem Lidský hlas Francise Poulenca.

Ze současných českých skladatelů dostane v pražském Národním divadle příležitost Petr Wajsar, který dá operní podobu básnické sbírce Pavla Novotného Tramvestie a uslyšíme v ní navstvené různé dojmy lidí cestujících touto specifickou tramvajovou linkou č. 11, která jezdí mezi Libercem a Jabloncem.

Ze soudobých světových skladatelů se objeví americký minimalista Tom Johnson, který dokázal rozpitvat konvence operního žánru tak zábavným způsobem, že jeho Čtyřnotová opera dosáhla stovky nastudování po celém světě. Ostravské uvedení, u nás první, bude odpovědí na provokativní otázku, jestli může autor vystačit při hodinové opeře pro pět sólistů a klavír s pouhými čtyřmi tóny A, B, D, E, aniž by nudil. A prostřednictvím dalšího minimalisty, Michela Nymana, se do Prahy „vrátí“ Wolfgang Amadeus Mozart, zde v poetické konfrontaci vzdorovitého i melancholického skladatele s jeho pragmatickým otcem. V jednom večeru nazaném Mozart a ti druhzí Nymanův pohled doplní ironická groteska dalšího amerického skladatele, Stevena Stuckyho, ve kterém trojice vídeňských klasiků – Mozar, Haydn a Beethoven – sestoupí z nebe a je na zemi konfrontována se současnými výklady svých osobností a děl.

Druhá polovina sezony 2018/19 je ve srovnání posledních let nebývale hojná na opery 20. století. Vedle relativně tradičního dětského Kominíčka Benjamina Brittena (České Budějovice) zazní jedno z „provokativní“ děl kvasu 30. let, pseudo-jazzová opera Ernsta Křenka Johny vyhrává, kterou se navíc Státní opera vrátí ke svým kořenům německého divadla.

Vysoká laťka Osudu

K počátkům operního verismu se vrátí v Plzni uvedením opery Isir Pietra Mascagniho a v Opavě k nejslavnějšímu dílu jeho souputníka – Komediantům Ruggera Leoncavalla přidají v jednom večeru ranou operu Sergeje Rachmaninova Aleko podle Puškinových Cikánů. A o náročný, u nás opomíjený žánr velké francouzské opery se pokusí ostravské divadlo v Meyerbeerově Robertu ďáblovi.

Uvidíme, nakolik se v druhé polovině sezony 2018/19 podaří rozhojnit dosavadní operní události její první části. Vysokou laťku nasadil Osud, když v Ostravě prolomili nálepku „zmatenosti“ této dráždivě dekadentní secesní Janáčkovy opery a výkon Martina Šrejmy v titulní roli tragédiemi stíhaného skladatele, kterému se nedaří dokončit operu, byl obdivuhodný. K inscenancím, které se vymykají průměru, patřil i liberecký večer s dvěma operami Sergeje Rachmaninova. Režisérka Linda Keprtová a dirigent Martin Doubravský propojili Francescu da Rimini a Lakomého rytíře do znepokojivě depresivního rozkrývání lidského zla a beznaděje v prostředí ruského vězení.

Na zařazení opavského nastudování Prodané nevěsty do trojice dosavadních top operních inscenací sezony má zásluhu dirigent Vojtech Spurný. Objevil tak pro současné diváky překvapivé, dnes zapomenuté možnosti interpretace této všeobecně známé „národní“ opery.

Autorka je operní kritička