Narozen 1. září 2001 ve Vsetíně

2017–2021 Janáčkova konzervatoř v Ostravě (JKO)
2021–2022 JAMU muzikálové herectví
2022– dosud pokračující studium na JKO

2020– současnost; hostovaní v Divadle Petra Bezruče v Ostravě
2020– současnost; hostování ve Studiu G v Ostravě
2019–2021 hostování v opeře Národního divadla moravskoslezského v Ostravě

Jaká byla vaše cesta k herectví a do Slezského divadla?

Herectví jsem chtěl dělat už od školky a tak jsem to prezentoval i svému okolí, pro které to bylo spíše úsměvné. Navštěvoval jsem dramaťák ve školní družině i Literárně dramatický obor ve vsetínské ZUŠce. Ten dodnes vede Kristína Fusková, která je mou divadelní maminkou a krom toho, že mě připravovala na přijímačky na konzervatoř, vybudovala ve mě lásku k herectví a radost z toho, že můžu stát na jevišti. Tohle je základ, který mě doufám nikdy neopustí. Dodnes jsem s Kristínkou v úzkém kontaktu, ona jezdí na má představení a já zase s oblibou navštěvuju ji, nejen ve vsetínské ZUŠce.

V 8. třídě přišlo rozhodování, kam dál na střední školu. Můj cíl byl jasný –  konzervatoř. Mí rodiče, kteří se v uměleckých kruzích vůbec nepohybují, mě tehdy podpořili nejvíc, jak mohli, a to tím, že mi nestáli v cestě a na přijímačky mě odvezli a doprovodili. Úspěšně jsem složil talentové zkoušky na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Nastoupil jsem do ročníku Petera Gábora a Aleny Sasínové-Polarczyk, pro které jsme byli jejich první ročník. A byla to tedy skvělá jízda na horské dráze. Pro nás studenty, ale i pro ně jako pedagogy. Když dnes procházím konzervatoří, občas vidím do oken, kde naši pedagogové vedou svůj druhý ročník a posteskne se mi po všech těch hereckých hodinách s nimi.

Po maturitě na JKO, která proběhla za covidových podmínek, jsem začal studovat muzikálové herectví na JAMU v ročníku Petra Štěpána a Miroslava Ondry. Ve spoustě věcí jsem se tam utvrdil, v mnoha znejistěl a dost naučil a hlavně bylo fajn, poznat i trochu jiný herecký svět, než ten ostravský. Nicméně před začátkem 2. ročníku jsem dostal nabídku nastoupit právě do Slezského divadla Opava, a tak jsem se rozhodl studia zanechat.

Má cesta do Slezského divadla Opava ale začala už před čtyřmi lety, když jsem dostal svou úplně první roli na profesionální scéně, Beníka v Babičce drsňačce. Oslovil mě tehdy právě můj pedagog herectví Peter Gábor, který Babičku drsňačku režíroval. Tehdy mi Slezské divadlo přirostlo k srdci. Vždy jsem se tady cítil dobře a šťastně. Před prázdninami 2022 došlo ve Slezském divadle k pár změnám v hereckém souboru a v srpnu mi volal šéf činohry Jiří Seydler s nabídkou stálého angažmá. A tak se Opava stala podruhé mým poprvé. První hostování i první angažmá. A je to asi nějaký osud, protože má první inscenace, kterou jsem odpremiéroval v angažmá, je Jako břitva, kterou režíroval opět Peter Gábor.

Co vám pomáhá sžít se s postavou?

Snažím se vždy najít něco, co máme s postavou společné. Občas si to třeba i domyslím. Momentálně asi nemám žádný konkrétní klíč, který by fungoval. To se možná objeví až s praxí. Zatím prostě zkouším.

Máte nějaké divadelní sny?

Mnoho! Během své krátké kariéry jsem si jich už i několik splnil.

Čemu jinému kromě divadla se ještě věnujete?

Stále se tak trochu vezu na vlně seriálu České televize TBH, ve kterém jsem měl jednu z hlavních rolí. Krom toho, že se seriálem objíždíme festivaly v tuzemsku i zahraničí, objíždíme i školy a vedeme s žáky, studenty a pedagogy debaty na témata, kterým se seriál věnuje. Tohle setkávání s lidmi je pro mě neskutečně cenné a obohacující, protože je skvělé vidět, když vaše práce někoho osloví a přiměje člověka mluvit o svých pocitech a problémech. Vidím pak, že ta práce, kterou na tom celý kolektiv odvedl, měla hlubší smysl, než jen vytvořit nějaký líbivý seriál.

V současnosti ještě studuju nadstavbu na JKO. Momentálně jsem v 5. ročníku a příští rok mě čeká absolutorium.

Se svou spolužačkou z konzervatoře Marií Annou Kupcovou máme podcast zaměřený na herecký svět z pohledu studentů herectví. Nicméně momentálně je podcast ve fázi klinické smrti, jelikož podcast jsme začali tvořit v době covidu, kdy jsme měli čas. Dnes už máme oba angažmá a zároveň studujeme, takže se nezměnily pouze naše časové možnosti, ale už nejsme pouze studenty a tím se trochu mění i to, jakou náplň by náš podcast měl mít. Nicméně věřím, že se brzy k nahrávání podcastu zase dostaneme a najdeme způsob, jak jej ještě pozvednout.

Co byste dělal, kdybyste nebyl hercem? 

Těžko říct. Jak jsem říkal, už od školky si jdu za tím, že chci být herec, a ono to nějakým zázrakem vyšlo. Na základní škole jsem přemýšlel, co bych studoval, pokud bych se nedostal na konzervatoř, a pravděpodobně by to bylo něco s pedagogikou. Vlastně mě tyto myšlenky neopouštějí doteď. V prosinci 2022 jsem vzal záskok na vsetínské ZUŠce, právě za svou divadelní maminku a dojížděl jsem tam vyučovat. Moc mě ta práce s dětmi bavila a v budoucnu bych vlastně moc rád vyučoval herectví třeba na konzervatoři. Ale to opravdu až za několik let, po tom, co nasbírám potřebné zkušenosti v praxi. Zatím se stále učím já.

 

David Walliams
BABIČKA DRSŇAČKA
Premiéra: 18. listopadu 2018
Ben

Jan Werich
Královna Koloběžka První
Premiéra 3. 11. 2019
Kobylkář, Vrabec, Sluha krále

Jan Karafiát
BROUČCI
Verunek

Robin Hawdon
Dokonalá svatba
Tom, svědek

Jarmila Stoklasová
O vlku a kůzlátkách
Lupínek

Karel Čapek
Věc Makropulos
Janek