Nikol Pačková, Region, 2. 2. 2021

Obrovský požár zachvátil opavské divadlo v noci ze 14. na 15. června 1909. Několik hodin sváděli hasiči boj s živlem a riskovali vlastní životy. Hořící stropní trámy před nimi padaly jeden za druhým do sálu. Díky železné oponě se sice podařilo zachránit jeviště, i tak se ale rozpoutaly dlouhé dohady o tom, zda má smysl zdevastované divadlo vůbec opravovat.

Historie dnešní budovy Slezského divadla se začala psát 1. května 1804. Ten den odstartovala jeho stavba položením základního kamene. Po roce a půl měla Opava své divadlo. Provoz v něm byl zahájen 1. října 1805. Opavané jej rádi navštěvovali. Zvlášť významnou úlohu sehrálo za Kongresu Svaté aliance roku 1820. V roce 1882 rozhodla zemská vláda divadlo zásadně zrekonstruovat, na což bylo uvolněno 150 tisíc zlatých. Po této rekonstrukci bylo slavnostně otevřeno 20. září 1883, z jeho nové krásy se však Opavští neradovali dlouho. Roku 1909 totiž divadlo vyhořelo. Oheň propukl v noci ze 14. na 15. června, dodnes ale není jasné, co přesně se stalo. Herecká sezóna toho roku skončila k 27. dubnu. Interiér divadla si žádal nějaké opravy, a tak zde herce hned vystřídali řemeslníci, aby se vše stihlo připravit na novou sezonu. Také v osudný den 14. června se v divadle pracovalo, a to do 18. hodiny. Co se dělo poté, je otázkou. Podle historiků je nejpravděpodobnější, že požár způsobili právě dělníci, kteří mohli například špatně uhasit klempířskou pícku na žhavení pájek.

Třetí postranní galerie nikdy nebyla obnovena

Hořet začalo v třetí postranní galerii. Oheň ji zcela zničil a obnovena už nikdy nebyla. Že v divadle hoří, si všiml mezi půlnocí a jednou hodinou ranní náhodný chodec, který procházel přes Horní náměstí. Přes okno zahlédl v nejvyšším patře divadla kouř. Štěstí v neštěstí bylo, že šlo o člena opavského dobrovolného hasičského sboru, takže věděl, jak postupovat, aby byl zásah co nejefektivnější. Informoval na městské strážnici v Hlásce, která vyhlásila poplach. Hasiči už tehdy měli ve svých domácnostech zvonky, které se rozdrnčely. S parní stříkačkou tak byli rychle na místě. Ve chvíli, kdy se ale dostali do budovy, byla už celá třetí boční galerie v plamenech. A ty šlehaly tak vysoko, že chytl strop a oheň zchvátil střechu. Hasiči bojovali s živlem jak uvnitř, tak venku. Zvenčí se stříkalo na zdi a zejména na střechu. Uvnitř se hasilo nejen směrem nahoru, ale z lóží se stříkalo do hlediště. Jeviště zasaženo nebylo, a tak bylo nařízeno stáhnout železnou oponu, kropit ji vodou a zkusit tak tento prostor ochránit. Sál byl plný kouře, navíc se do něj začaly se strašlivým praskotem hrotit hořící trámy, jak se definitivně bortil strop. Pak se utrhl i obrovský lustr. To byly chvíle, kdy tu šlo hasičům doslova o život.

Ohrožen byl i kostel

Kromě opavských hasičů se na Horní náměstí sjely i další záchranné složky, policejní záchranáři, vojenská pohotovost a německý hasičský sbor z Kateřinek. Zatímco opavští hasiči bojovali s živlem v samotném divadle, hasiči z Kateřinek dostali povel stříkat na okolní budovy a chránit je, aby také nevzplály. Tyto obavy byly namístě. Kolem kostela tehdy stálo dřevěné lešení a další blízké budovy měly šindelovou střechu. Vojáci se snažili co nejrychleji uzavřít prostor mezi divadlem a Hláskou, protože se sem ze všech stran sbíhali vyděšení a zvědaví Opavané. Zhruba ve tři hodiny ráno bylo odvráceno nebezpečí šíření ohně z budovy divadla. Tam ale hasiči s živlem bojovali až do šesté hodiny ranní. I poté tu ale ještě zůstávali na hlídce. Dohromady bylo k hašení použito pět tisíc hektolitrů vody. Takové množství vody se pochopitelně vedle ohně na budově velmi těžce podepsalo. Zatímco tedy střechu, strop či větší část galerie nad hledištěm zničil oheň, podlahu v přízemí, velkou část zdejších lóží a lóže a křesla v prvním a druhém pořadí zničila voda. Voda zalila i chodby a orchestřiště. Bez úhony naopak zůstalo jeviště, zákulisí, dále šatny pro herce, rekvizitárna, sklad kostýmů a nářadí, zkušebna, knihovna a ředitelský byt. Také bufet zůstal v pořádku, stejně jako hodiny a schodiště.

Rekonstrukce kontra nová stavba

Už 15. června se v Opavě vedly čilé debaty o tom, zda má smysl tak zničené divadlo opravovat nebo jestli bude lepší postavit zcela novou budovu. Radní nakonec pozvali vídeňského specialistu, vrchního stavebního radu Ferdinanda Fellnera, aby stav divadla odborně posoudil. Ten se jednoznačně přiklonil k rekonstrukci. Upozorňoval, že nová stavba by si vyžádala daleko větší náklady a minimálně jednu sezonu by se v Opavě nehrálo. Naopak rekonstrukcí neměl být začátek sezóny 1909/1910 ohrožen. Radnice na základě tohoto posouzení nechala Fellnera vytvořit projekt na opravu vyhořelého divadla, který byl následně zrealizován. Náhradou za zdemolovanou třetí postranní galerii, ze které stejně nebylo dobře vidět, se staly dvě řady navíc v přízemí. Umožnilo je posunutí orchestřiště. Strop byl snížen a dostal železobetonovou konstrukci. Modernizovány byly rozvody elektřiny. Opravami prošel vestibul s pokladnou a divadlo dostalo novou oponu. Přestože radní počítali předem s tím, že tato oprava bude provizorním řešením, nakonec divadlo sloužilo bez potřeby větší rekonstrukce až do roku 1990.