JITKA HRUŠKOVÁ, Deník, 29. 5. 2018

Ředitel Slezského divadla v Opavě Ilja Racek říká:

Peníze na dorovnání sháníme, kde se jen dá

Opava – S funkčním obdobím se ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL} rozloučil velkorysým zvýšením platů v kultuře. Některým divadlům tím však prokázal medvědí službu. Slezskému divadlu zvedl náklady o zhruba 15 milionů korun, ale kde je vzít, to už neporadil.

Žádná obrana nebyla možná?

Nebyla, protože šlo o vládní usnesení, kterému se vyhnout prostě nedá. Po přepočítání jsem zřizovatele informoval, že letos potřebujeme proti loňskému rozpočtu víc o 15 milionů korun. Za tuto situaci rozhodně nemůžeme, v žádných položkách jsme částky nezvýšili ani o korunu.

Divadlo asi nežije zrovna rozmařile.

Na to klidně můžete vzít jed. Žádné náklady nenavyšovalo už od roku 2009 a naopak se snažilo něco ušetřit. Díky našemu ekonomovi se to dokonce i dařilo. Všude bývá pokaždé dost problémů, ale opavské divadlo mi za ně stojí.

Situaci zavinil ministr Herman, měl by ji také napravit.

No jistě, napsal nám, že se tím vláda zabývá a navýšení nám dorovná. Brali jsme to jako řešení, ale po následném tříměsíčním tichu jsme se při debatě o letošním rozpočtu najednou dozvěděli vzkaz vlády, že si zřizovatelé mají navýšení pokrýt vlastními prostředky.

To je podpásovka ve stylu slib neurazí. Ale všechno má své hranice.

Pro zřizovatele ani pro nás to moc férové nebylo. Magistrát nám určité peníze pro deficit poskytl, ale stále zbývalo pokrýt sedm milionů. Bylo nám doporučeno hledat je v dalších úsporách, ale řekl bych, že ty hledáme už roky a možnosti nejsou bezedné. Přesto jsme díky dobrým ekonomickým výsledkům divadla za tuto část roku dokázali snížit naše požadavky na 4,3 milionu. Považujeme to za solidní základ dalšího jednání s vedením města.

Malér zavinilo Ministerstvo kultury. Hledá možnosti k pomoci, nebo dělá mrtvého brouka?

O problému jsem už hovořil s ministrem kultury v demisi Iljou Šmídem. Slíbil mi, že se dorovnání pokusí dostat do vlády, ale situace na politické scéně je zatím nejistá. Nezbývá nám než čekat a spolu s Asociací divadel a odboráři dál jednat. Naši umělci si jako vysokoškoláci navýšení platu rozhodně zaslouží. Jde jen o to, kde na ně vzít, aby to paradoxně neohrozilo samotnou existenci divadel.

Nemrzí vás, vzhledem k této zapeklité situaci, že jste ředitelování v opavském divadle vzal?

Rozhodně nemrzí a to mi můžete věřit. Všude bývá pokaždé dost problémů, ale opavské divadlo mi za ně stojí.

Jak jsou na tom další divadla v republice?

Pokud vím, tak polovina z nich se nachází v podobné situaci jako to naše. Také stále čekají na zázrak. Dalším jejich zřizovatelé mzdový deficit uhradili a už jsou za vodou.

Městem jde fáma o zrušení opery, vypuštěná nějakým dobrákem mezi opavské operní publikum. Likvidace souboru by však Opavě sebrala i dlouho budované celostátní renomé.

Opera je v každém divadle tou pověstnou třešničkou na dortu a úroveň divadelních měst posouvá vzhůru. Ze svých zjištění vím, že investoři upřednostňují Opavu i pro její kulturní vyspělost, která kultivuje občany a tím i jejich zaměstnance.

Radní ve městě přicházejí a odcházejí, ale divadlo zůstává. Znáte jako Ostravan historii opavského divadla, ve kterém působil dokonce i sám Thám?

To bych prosil, že znám. Vždyť opavské a vídeňské divadlo byla prvními veřejnými kamennými divadly v Rakousku-Uhersku. Když zamířím do bližší historie, musím složit poklonu opavským divákům, kteří své divadlo vždycky milovali. Po druhé světové válce se publikum sice vyměnilo, ale přízeň přetrvala. Čeští Opavané se hned po osvobození snažili zprovoznit v dokonale rozbitém městě divadlo tak, aby mohlo uprostřed trosek a lidských tragédií začít hrát. Vždyť první představení, kterým byla Čapkova Matka, bylo už v záři 1945.

Vizitka

Ilja Racek se narodil 10. dubna 1950 v Ostravě. Vystudoval televizní publicistiku na Karlově univerzitě a následně režii na DAMU. Do třetice zvládl ještě divadelní vědu na olomoucké Univerzitě Palackého. Začínal v ostravských studiích rozhlasu i televize, od roku 1983 režíroval soubor Těšínského divadla, odkud přešel do libereckého Divadla F. X. Šaldy. Po roce 1991 šéfoval Státnímu divadlu Ostrava i Janáčkově filharmonii. Od podzimu 1998 do začátku roku 2001 působil jako náměstek ministra kultury ČR a následně vedl odbor kultury a památkové péče ostravského krajského úřadu. Od roku 2002 byl ředitelem ostravského televizního studia a v letech 2013 až 2014 řídil plzeňské Divadlo K. Tyla. Bydlí v Ostravě, je ženatý a je otcem tří dětí.