Saturnin Martina Valoucha

Kniha Saturnin je všeobecně známá, patří k vašim oblíbeným? Pokud ano, čím vás baví?

Saturnin je podle mě nejlepší česká kniha všech dob, i když jsou tu samozřejmě i úžasná díla Karla Čapka, Karla Poláčka nebo Jaroslava Haška. V teenagerovském věku to byla moje pravidelná denní prázdninová četba. Jirotkův smysl pro humor stylu Jeroma Klapky Jeromeho, dokonalé vystižení lidských charakterů v postavách i popis něžné romantické lásky jsou vskutku jedinečné.

Martine, na jevišti zvládáte role tragické i komické. Titulní role Saturnina je nevyzpytatelná. Přišel jste jí na chuť ihned, nebo je to hledání?

Úskalí ztvárnění takové postavy je v tom, že při čtení knihy si každý vytvoří svou představu Saturnina. Dokonalého parťáka, kterého by každý chtěl mít doma. Jevištním zosobněním takové kultovní postavě odeberete tuto soukromou vizuální sílu a je třeba ji nahradit něčím jiným, najít pojetí, které by třeba čtenáře nenapadlo a v dobrém smyslu ho překvapí. Takže hledání to je, ostatně jako vždy při přípravě jakéhokoli představení. Jsem rád, že hlavního hrdinu a slečnu Barboru hrají dva skvělí kolegové – Terezka Bartošová a Dan Volný. S nimi je vždy radost hrát.

Máte v knize nějakou situaci, na kterou se těšíte ze všeho nejvíc, až ji ztvárníte na jevišti?

Asi nejvíc mě v knize pobavil situační humor při cestě do srubu doktora Vlacha, který je ovšem na jevišti těžko proveditelný. Například když hlavní hrdina za mohutného rachotu padajícího kamení spadne do tůňky před užaslými zraky slečny Barbory, která si čistí zuby. Ale i čistě slovního humoru je v Saturninovi požehnaně, takže se těším vlastně na

všechno. Myslím, že by to mohlo být milé, veselé představení, po kterém budou herci i diváci odcházet v dobré náladě. A takové divadlo mám nejradši.

-ao-

Malá ochutnávka ze zkoušky komedie.