Tereza Piskořová, Region, 8. 9. 2020

Operní soubor Slezského divadla v Opavě se dlouhodobě otřásá v nejistotě. Letos na jaře hrozila výpověď šesti sólistům, se kterými byl z úsporných opatření rozvázán pracovní poměr a museli přejít na „volnou nohu“. Po finanční injekci ministra kultury Lubomíra Zaorálka byli jako zázrakem přijati zpět. Aktuální situace je však ještě horší. Kvůli návrhu krácení divadelního rozpočtu o čtyřicet milionů korun, který předložil z důvodu šetření primátor Tomáš Navrátil, hrozí výpovědi celému souboru. Po 215 letech od založení opery v Opavě by tento nepopulární krok znamenal obrovskou ztrátu nejen pro divadlo, ale i konec naděje pro kulturu jako takovou. Řítí se opavská opera do záhuby, nebo je nějaká šance na její záchranu? Na toto ožehavé téma si v rozhovoru povídáme s šéfem opery Vojtěchem Spurným.

 Primátor Tomáš Navrátil v minulých dnech jednal s ředitelem divadla Iljou Rackem o krácení divadelního rozpočtu a propouštění zaměstnanců. Podle mých informací hovořil také o třicetimilionové úspoře pro rok 2021. Co to pro divadlo znamená?

Bohužel vás musím opravit. O třicet milionů korun šlo někdy na jaře. Nyní nám má být rozpočet zkrácen o čtyřicet milionů korun, což je téměř jeho polovina.

Jaké jsou aktuální výdaje divadla?

Naše výdaje činí 117 milionů korun, na dotacích ze strany města žádáme o 94 milionů. Zbytek financí jsme schopni pokrýt z tržeb, pronájmů a dalších aktivit.

Kdyby vám rozpočet opravdu zkrátili, myslíte si, že by byl s operou konec?

Naprosto a jednoznačně. De facto by to znamenalo zánik opery po 215 letech. Už teď jsme nejmenším operním souborem na světě. Máme osmatřicet členů orchestru, čtyřiadvacet členů sboru, šest sólistů, dva korepetitory a pětačtyřicet technických a umělecko-technických zaměstnanců včetně dvanácti kulisáků. Přesto jsme schopni ročně uvést za účasti hostů, včetně těch renomovaných z pražského a ostravského Národního divadla, pět premiér – tři opery, jeden muzikál a jednu operetu. Máme celkem 2256 abonentů ve dvanácti předplatitelských skupinách, z toho dvě jsou studentské. To je v poměru na počet obyvatelstva více než v jiných regionech. V Opavě chodí na operu téměř čtyři procenta obyvatel, což je v porovnání s jinými regionálními divadly o hodně víc.

Jaká byla návštěvnost opery za minulý rok? Vnímáte podporu u diváků?

Přesná čísla nevím, ale vnímám, že většina představení byla vyprodaných. I kontroverzní Čarostřelec měl při derniéře sedm opon. Diváci nás podpořili i během koronakrize a sledovali naše videa na internetu. Asi třetina z nich nám v průzkumu napsala, že divadlo jim tolik chybí, a že až otevřeme, okamžitě přijdou.

Dá se tedy říct, že navzdory skromným podmínkám je opavská opera úspěšná?

Stačí se podívat do odborných článků a kritických hodnocení. Za poslední tři roky jsme například na internetovém portálu Opera plus získali za inscenace Aleko, Prodaná nevěsta a La traviata osmdesát procent, za Figarovu svatbu pětaosmdesát procent a za Ifigénii na Tauridě dokonce sto procent. Taková hodnocení nemá žádná jiná česká operní regionální scéna. Navíc máme stále plno, a to nepočítám zájezdy do jiných měst a také množství odehraných představení pro základní i střední školy. Pracoval jsem v několika divadlech včetně dvou zahraničních, ale nikde jsem se nesetkal s tak vysokým procentem zájezdů a představení pro mládež. Opavská opera má tedy kromě jiného i osvětovou a edukativní funkci, která přesahuje hranice regionu. A to už vůbec nemluvím o oceněních, která u nás dostaly jednotlivé inscenace nebo jednotliví pěvci…

Kolika zaměstnanců by se propouštění dotklo? Mohou jim nějak pomoci odbory?

Ve hře je kompletní operní soubor, tedy všechny umělecké složky, které jsem jmenoval. Magistrát je zřizovatel a vlastně majitel opery – pokud se rozhodne ji zavřít, nikdo mu v tom nezabrání, ani odbory. Pan primátor v rozhovoru s nimi své rozhodnutí potvrdil a postavili se za něj i jeho koaliční partneři. Já osobně to považuji za naprosto, ale naprosto skandální! Před patnácti lety se oslavovalo dvousetleté výročí opavského divadla nádhernou fotografickou dvojjazyčnou publikací, za kterou by se nemuselo stydět ani Národní divadlo v Praze. V úvodu napsal tehdejší primátor Zbyněk Stanjura, že divadlo je „pilířem opavské kultury“ a že „Opava byla a je městem s hlubokým kulturním zázemím“. Zdá se, že dnešní generace opavských politiků v čele s primátorem si to nemyslí. Dokonce se mi doneslo, a tomu se opravdu zdráhám uvěřit, že prý bylo na magistrátu řečeno, že je nutno využít koronavirové krize, neboť díky ní nastala nyní pro zrušení opery výhodná situace.

Řekl byste vaše stanovisko panu primátorovi osobně?

Velmi rád, ale bohužel jsem neměl tu příležitost. Za celé tři roky, co v Opavě působím, jsem ho totiž v divadle nepotkal…

Proč podle vás rozhodl, jak rozhodl? Máte na radnici nějakou politickou podporu?

Protože se před několika dny rozpadla koalice, netuším, zda máme na radnici vůbec nějakou podporu. Rozhodnutí pana primátora vidím jako zcela nekompetentní a neuvážené. Vůbec nechápu, jak se může odpovědný komunální politik takhle chovat vůči něčemu, co je označováno jako „rodinné stříbro“ nebo „perla Opavy“. Kdysi přistupovali státníci a politici, i ti komunální, ke kultuře s pokorou a vážili si jí. Jak se zdá, tato doba patří minulosti. Když se kolem sebe podíváte, pýchou našeho národa byly vždy kulturní statky. Cizinci k nám jezdí kvůli Pražskému hradu, Karlovu mostu, Českému Krumlovu a Karlštejnu… I Opava je takovým památníkem minulosti, na němž je vidět, jak o něj naši předci pečovali. Navíc, ono je zatraceně lehké zrušit něco škrtem pera, ale velice obtížné je to znovu vybudovat.

Co budete dělat pro to, aby byla opera zachráněna? Dá se v této situaci vůbec najít nějaký kompromis?

To je spíš otázka na pana ředitele Ilju Racka. Já osobně pochybuji, že je nějaký kompromis možný. Nemůžete ustupovat, když není kam. Očekával bych spíš, že nám magistrát rozpočet zvýší, abychom si mohli dovolit výpravnější inscenace a luxusnější hosty, ale opak je pravdou. Už teď pracujeme v podmínkách, které neexistují v žádném divadle na světě a naše honoráře i rozpočty na inscenace jsou hluboko pod průměrem. Jak napsala jedna recenzentka v článku na naši inscenaci: „Je zázrak, že za těchto podmínek se něco takového může vůbec podařit!“

V těchto dnech se má divadelní sezona rozjet. Předpokládám, že zaměstnanci opery se na nové inscenace již připravují. Pojede zatím vše podle plánu, nebo se budou muset některé inscenace rušit?

Samozřejmě už pilně zkoušíme podle původního plánu. Nejprve budeme slavnostně zahajovat galakoncertem před divadlem, a to ve čtvrtek 10. září. Dále přijdou na řadu všechny inscenace i neodehraná představení, která dlužíme abonentům kvůli koronavirové krizi. Čeká nás premiéra rockového baletu Action Man, premiéra muzikálu Funny Girl, Haydnovo oratorium Stvoření, což je mezinárodní projekt pod záštitou Evropské unie, po novém roce pak premiéry Verdiho Rigoletta, Nedbalovy operety Polská krev a v červnu první verze Smetanových Dvou vdov. Touto inscenací bychom rádi navázali na úspěšnou Prodanou nevěstu, která je stále vyprodaná. Bude se jednat o novodobou premiéru této verze ve spolupráci se Smetanovým muzeem.

Jak všechny tyto události ovlivňují chod opery?

Bohužel velmi neblaze. Jako umělecký šéf opery bych si přál, abychom měli například na tři roky jasný plán financování, abychom se mohli podle toho zařídit a v klidu se věnovat umělecké práci. Provoz divadla přináší i tak často emocionálně vypjaté situace, ale každá umělecká tvorba si žádá především soustředění a klid. Nedovedete si představit, jak špatně se pracuje, když vlastně nevíme, zda budeme napřesrok existovat či nikoliv. A tento scénář se bohužel se železnou pravidelností opakuje…

Před několika měsíci vám slíbil finanční podporu z kraje i od státu ministr kultury Lubomír Zaorálek. Dostali jste od něj nějaké peníze? Budete ho i v tomto případě žádat o pomoc?

Dostali jsme finanční příspěvek od Moravskoslezského kraje, takže jsme mohli opět vzít do úvazku všech šest sólistů, kterým byla předtím ukončena zaměstnanecká smlouva. Znovu bych zde chtěl zopakovat, že jsme k tomuto kroku byli donuceni magistrátem, který po nás žádal úspory.

Co budete jako šéf opery dělat, kdyby mělo dojít ke katastrofickému scénáři a opera by měla být zrušena? Vrátíte se zpátky do Prahy?

Podívejte se, o sebe strach nemám. Jedna z bývalých ministryň se kdysi po odchodu z funkce vyjádřila veřejně v tom smyslu, že do politiky jde jen ten, kdo je ve své profesi neúspěšný. Já se domnívám – a říkám to bez jakékoliv samolibosti – že ve své profesi úspěšný jsem a o práci jsem nikdy neměl nouzi. Spíš mám obavy z toho, co budou dělat všichni ostatní. Řada členů sboru a orchestru má děti, hypotéky a podobně.

 Vojtěch Spurný

Narodil se roku 1964 v Praze. Vystudoval Pražskou konzervatoř (obory flétna a klavír), Hudební fakultu AMU v Praze (operní režie, dirigování, cembalo) a vysokou školu v Utrechtu (cembalo a provozovací praxe staré hudby). V letech 1999 až 2004 byl stálým dirigentem Státní opery Praha, v sezóně 2002–2003 zde zastával funkci uměleckého šéfa. V letech 2013-2016 byl šéfdirigentem Filharmonie B. Martinů Zlín. Trvale spolupracuje s Jihočeskou filharmonií a dalšími českými orchestry, od roku 1991 působí každoročně na mistrovských kurzech Ticino Musica ve Švýcarsku. Ve Slezském divadle v Opavě působí od roku 2018 jako šéfdirigent. Opernímu souboru šéfuje od ledna 2020.