Marek Prášil patří mezi výrazné osobnosti současné hudební generace a již nyní má na svém kontě mnoho tuzemských i evropských úspěchů v čele s debutem na Pražském jaru 2022. Pod jeho taktovkou vystoupí v neděli 20. listopadu a v úterý 22. listopadu sólisté opery, sbor a orchestr Slezského divadla Opava v rámci Operního galavečera slavných árií a předeher.
Co vás přivedlo k dirigování?
Vlastně to byla jakási přirozená cesta… Prvně jsem vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a poté i Ostravskou univerzitu – v obou případech obor klarinet, postupně jsem si přibral dirigování na ostravské konzervatoři a studia završil na JAMU. Je pravdou, že jsem vyrůstal v prostředí velkých dechových orchestrů a právě tam se vyskytly první příležitosti k dirigování, ale nikdy jsem si nemyslel, že bych se tím někdy v budoucnu živil… Naopak jsem byl přesvědčen, že mým povoláním bude klarinet, což se i na několik let stalo realitou, nicméně nějak přirozeně a postupně jsem se dostal k prvním, profesionálním dirigentským příležitostem v Národním divadle Moravskoslezském. Nejprve jako host, abych zde posléze dostal nabídku ke stálému angažmá. Další nabídky k hostování a spolupráci pak zapříčinily, že jsem klarinet takzvaně pověsil na hřebík a začal se naplno věnovat pouze dirigování…
Stal jste se debutantem Pražského jara, co to pro dirigenta znamená?
Pražské jaro je pojem, a to nejen u hudebníků, ale i u široké veřejnosti. Je to sice český festival, ale má světové renomé, takže možnost se zde v jakékoliv roli ocitnout, je úžasnou příležitostí. Jeden z našich nejvýznamnějších českých dirigentů, který již bohužel není mezi námi, Jiří Bělohlávek, založil tradici tzv. debutů Pražského jara, kdy jednou ročně vybraný dirigent z mladé generace, ať už český či zahraniční, dostane na základně rozhodnutí umělecké rady festivalu možnost na tomto festivalu debutovat. V minulosti to byl například současný ředitel Pražského jara, Pavel Trojan, nebo bývalý dirigent Slezského divadla v Opavě, Marek Šedivý, a mnoho dalších. A letos byla ta krásná příležitost a zároveň pocta svěřena mé osobě. Pro každého dirigenta je to velká čest stanout na prknech Rudolfina, já osobně navíc se skvělou PKF-Pragu Philharmonia společně na tak významném festivalu. A mohu říct, že je to jeden z největších mezníků v mé dosavadní kariéře…
Cítíte nyní, že díky této příležitosti, se pro vás jako dirigenta otevřely tzv. další dveře?
Určitě. Tím, že jsem Ostravák a začínal jsem spíše s mimo pražskými orchestry, navíc jsem ani nestudoval pražskou HAMU – ta cesta je pak pro dirigenta o něco složitější – člověk není až tak lidově řečeno na očích. Jsem tedy moc rád, že tento, snad úspěšný pražský debut otevřel několik dalších krásných příležitostí ke spolupráci. Samotní ředitelé zahraničních orchestrů a festivalů zkrátka vědí, že když pozvou někoho, kdo vystoupil v rámci Pražského jara, je to zárukou určité kvality.
Když se nyní přesuneme do Opavy, zde nevystupujete úplně poprvé, nicméně dirigujete přeci jen jistý unikátní koncert…
Ano, v Opavě jsem měl již jednu příležitost, a to při nastudování Kalmánovy operety – Hraběnky Marici. Nyní se po několikaleté přestávce na pozvání pana ředitele Kománka rád vracím a věřím, že se třeba budeme zase společně se souborem opery pravidelněji potkávat!
Právě galakoncert je z velké části vaše dramaturgické dílo. Jaký byl proces příprav?
Pan ředitel mě požádal, abych vytvořil koncept dramaturgie tohoto koncertu, takže jsem přes prázdniny zpracoval prvotní verzi, která samozřejmě prošla určitým vývojem, konzultacemi jednak s panem ředitelem, s paní zastupující šéfkou opery, paní Janou Andělovou – Pletichovou, a dalšími, včetně jednotlivých sólistů. Především jsem se snažil, aby spolu se zajímavým programem byla tato dramaturgie ušita na míru domácím sólistům. Cíleně jsem hledal tituly, které budou interpretům sedět.
Na co se mohou diváci tedy těšit?
Je to průřez jak zahraničními, tak i českými operami. Pro zajímavost, první polovina koncertu je postavena čistě na zahraničních dílech a ta druhá se věnuje české opeře. V té první půlce to bude kupříkladu slavná Bizetova Carmen, ale také méně známá Čajkovského Jolanta, nebo Cileova Arlézanka. V druhé polovině pak kupříkladu Čertova stěna, Smetanovy Braniboři v Čechách nebo Prodaná nevěsta, kterou má aktuálně Slezské divadlo na repertoáru, my ale uvedeme také tance, které v aktuální verzi divadlo neuvádí. Bude tam i ochutnávka z opery Jakobín, která bude mít na prknech divadla premiéru v prosinci. A jako vrchol koncertu, na který se osobně opravdu nesmírně těším, je finále Janáčkovy Věci Makropulus, opery, která na prknech Slezského divadla ještě nezazněla a nejspíše především díky svému nemalému obsazení, asi v blízké budoucnosti ani nezazní…
Je nějaké dílo, které byste si jako dirigent chtěl v životě zadirigovat, ale zatím jste neměl příležitost?
Velmi blízká jsou mi díla Leoše Janáčka, jak regionem, tak samotnou jeho hudební řečí a jistou pravdivostí a aktuálností, nadčasovostí. Je mi zkrátka čím dál bližší. A z Janáčkových oper, na které bych si rád „sáhnul“ dirigentsky, by to byly bezesporu Káťa Kabanová, Její pastorkyňa nebo Z Mrtvého domu. A obecně v operní literatuře je neskutečné množství oper, které jsou mému srdci blízké, za všechny kromě Janáčka třeba Puccini Tosca. Tak snad se některé sny časem podaří splnit…
Nicméně na závěr tohoto rozhovoru mi dovolte pozvat opavské publikum na operní galakoncert, který zde nebývá uváděn až tak často. Věřím, že bude krásný. Těším na spolupráci se všemi složkami opavské opery – orchestrem, sborem Slezského divadla i všemi domácími sólisty. Budou to dva krásné večery, tak si je, vážení diváci, nenechte ujít.
Marek Prášil (*1986) studoval na Janáčkově konzervatoři, Fakultě umění Ostravské univerzity, a Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V roce 2015 mu bylo uděleno Stipendium Bayreuther Festspiele. Marek Prášil je dirigentem Národního divadla moravskoslezského a od sezóny 2020/21 také hlavním hostujícím dirigentem Jihočeské filharmonie. Spolupracoval s většinou českých a slovenských orchestrů: PKF – Prague Philharmonia, Janáčkova filharmonie Ostrava, Plzeňská filharmonie, Filharmonie Brno, Moravská filharmonie Olomouc, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Komorní filharmonie Pardubice, Slovak Sinfonietta a dalšími. Na mezinárodní scéně debutoval ve Švýcarsku u Sinfonie Orchester Biel Solothurn. Od roku 2020 pravidelně spolupracuje s Lithuanian National Symphony Orchestra, mimo jiné provedením Dvořákova Te Deum či litevskou premiérou Janáčkovy Sinfonietty. Dirigoval také Slezskou filharmonii Katowice, jako asistent dirigenta působil kupříkladu v Bayerische Staatsoper v Mnichově, v Opera National de Paris či Welsh National Opera v Cardiffu.
Více na www.prasilmarek.com
