Partneři
6. 7. 2021, Ladislav Vrchovský, Divadlo, Rozhovor
René Šmotek, někdejší dlouholetý člen Komorní scény Aréna, působí už několik let jako herec na volné noze. V době pandemie takoví umělci nemají na růžích ustláno. Povídali jsme si o tom, jak řešil rodinné finance, i o jeho nynějším hostování ve Slezském divadle v Opavě, kde nečekaně končí tamní ředitel Ilja Racek a kde se očekávají velké změny v režii zřizovatele, statutárního města Opavy.
Doba covidová nepřála umělcům na volné noze. Známý je případ hudební virtuosky, která se musela začít živit prací pokladní v Kauflandu. Ty jsi herec na volné noze a vím, že nemáš na růžích ustláno. Prozradíš, jestli někde zkoušíš a jak si případně přivyděláváš?
Určitě nás bylo takových víc. Já vím, že jako pokladník někde v Kauflandu pracoval i Hozna Lefner, Tomáš Savka jako stavební dělník či co. Já jsem nakládal a vykládal kamiony v jednom překladišti u Ostravy, pracoval jsem jako stavební dělník. Teď jsem referent odečtů u jedné velké české energetické firmy, to znamená, že chodím po domech jako odečítač elektroměrů. A ještě jezdím jako taxikář pro Bolt. Ale snad se začíná blýskat na lepší časy. Umělecký šéf Slezského divadla v Opavě Jiří Seydler mi nabídl roli de Guiche v Cyranovi z Bergeracu. A pak taky zkouším Ostře sledované vlaky v Komorním divadle Arté ve Frýdku-Místku.
Vím o tobě, že jsi i politicky činný. V Ostravě je na tom podobně Vladimír Polák, člen činohry NDM, v Opavě je dokonce členem městského zastupitelstva přední člen opavské činohry Daniel Volný. Diskutujete mezi sebou o komunální politice, s Vláďou Polákem o té ostravské a s Danielem o opavské, nebo dokonce o celostátní?
Nemůžu nevzpomenout svá setkání s teď již bývalým místopředsedou Senátu Jiřím Šestákem v době, kdy jsem byl v Budějovicích. Člověk, kterého byste chtěl mít doma. Slušný, inteligentní, vždy ochoten vám pomoct. A to nemluvím o tom, že v Senátu asi čtyřikrát inicioval odvolání prezidenta Zemana. Stejně takový je senátor Petr Orel. Skromný, nenápadný, pracovitý. To, co odvádí v Senátu, ví jen málokdo. A vzpomínám si, že když Jirka Šesták neobhájil mandát, potkal jsem se s Petrem Orlem a on mi povídá, ať Jirku pozdravuju, že jim v senátorském klubu bude chybět.
Mluvil jsi o roli ve Slezském divadle, které zrovna prochází složitým obdobím. Než se dostaneme k postavě, kterou hraješ, jak jsi vnímal atmosféru v opavském divadle a co si vůbec o celé kauze odchodu tamního zkušeného ředitele Ilji Racka myslíš?
Připadá mi to celé nějaké moc rychlé. Pan Racek rychle odchází, rychle mají být na Magistrát města Opavy doručeny přihlášky kandidátů na post ředitele a rychle má být jmenován nový ředitel. Rychle přece člověk, který má zájem tu práci vykonávat, nemůže dát dohromady žádnou koncepci, jak takové divadlo vést. Před časem jsem se hlásil na vedoucí pozici nejmenovaného kulturního zařízení ve Frýdku-Místku. Než jsem vůbec začal něco psát, zjišťoval jsem si, co všechno v tom městě je a jak to funguje, jaká je tam skladba obyvatelstva atd. Obcházel jsem tamní lidi, kteří mají s místní kulturou co do činění. Tudíž vím, že sepsat koncepci vedení kulturní organizace v šedesátitisícovém městě dá nějakou práci. Zvláště budou-li se do výběrového řízení hlásit lidé odjinud. Proto mi připadá, že nový ředitel Slezského divadla je vybrán už nyní. S Danem Volným jsme se například bavili o celé té situaci. Můj názor byl okamžitě celé jednání o výběrovém řízení revokovat. Je smutné, když 30 let po revoluci jsou umělci bráni jako vyžírkové a nepotřebné odvětví kdovíčeho. A nejhorší je, že o nás někdo rozhoduje a ten někdo si ani nedokáže spočítat návratnost, která asi bude vždy relevantní. Nikdo nespočítá, s jakými pocity odcházejí diváci z divadla a co jsme jim dali či vzali. Ale na druhou stranu divadlo živí bezpočet lidí a firem, které jsou na divadle závislé. Když se šijí kostýmy pro operu, činohru, tak se musí nakoupit „tuny“ látek, v nějaké truhlářské dílně se musí vyrobit kulisy, rekvizity atd. To je práce uvnitř divadla. A co teprve, když se hraje. Když už jsme tedy v té Opavě: Kapacita opavského divadla je 360 míst, když půjde pár, bude chtít jít paní ke kadeřníkovi, to jen za sestřih a úpravu zaplatí pět set. Jaký je to obrat, jaké jsou to daně pro město! Rodina přijede autem: zaplatí parkovné, zvýší se pohyb v MHD a ještě nakoupí květiny pro své herce atd. A toto si magistrátní úředníci nejsou schopni propočítat. Kultura přináší do státního rozpočtu 3 procenta DPH. No ale to je na samostatný článek do nějakých jiných novin.
Tak pojďme k roli de Guiche. Překvapila tě ta nabídka?
Překvapením jsem byl potěšen. A potěšením překvapen. Už když jsem uvažoval o odchodu z Budějovic, tak Slezské divadlo bylo jedno z prvních, kde jsem žádal o angažmá. Jenže, a to je zase politikum, v tomto divadle je zřizovatelem daný určitý počet hereckých míst a ten počet umělecký šéf nesmí překročit. Tím tehdy asi před třemi, čtyřmi lety naše domluvy s panem Seydlerem skončily. No a najednou se ozval s nabídkou hostování v Cyranovi z Bergeracu v roli de Guiche. Považuji si to za čest. Navíc je v Opavě Slezská univerzita, moje alma mater.
Můžeš prozradit další obsazení, a jak se ti s kolegy spolupracuje?
Cyrana nemůže hrát nikdo jiný než Martin Valouch, Kristiána Dan Volný, no a v rolích Roxany alternují dvě mladá děvčata, Andrea Zatloukalová, absolventka ostravské konzervatoře, která je ve svém projevu velmi niterná, a to, jak zkouší, mě neustále překvapuje. Druhá Roxana je Soňa Křepelová, která do opavského divadla přechází z divadla z Chebu, a protože je zřejmě o něco málo starší a více zkušenější, snaží se dávat Roxaně jakýsi nadhled, odstup a životní zkušenost. Ale je to jen můj pocit. No a samozřejmě Cyranova přítele Le Breta hraje Pavel Zavadil, se kterým jsem hrál ve Staré aréně Šampaňského socialistu. A další hvězdy opavského divadla Michal Stalmach, Jakub Stránský, Hanka Vaňková, se kterou jsem se už několikrát potkal na Letních Shakespearovských slavnostech, Kamila Srubková, jejíž syn Jarda hraje fotbal za FC Slovácko, tak je v pauzách si o čem povídat. Je to prostě velká inscenace, a bohužel asi nemůžu vyjmenovat všechny, ale na koho nesmím zapomenout je Kostas Zerdaloglu. S ním totiž vzpomínáme na mé začátky v Divadle Petra Bezruče.
Režii má šéf opavské činohry Jiří Seydler. Potkali jste se už někdy v minulosti při práci na inscenaci? Zaujalo tě něco na jeho režijním výkladu hry, na jeho režijní metodě? Nebo dokonce překvapilo tě něco?
Ne. S panem režisérem Jiřím Seydlerem jsem se doposud na práci při inscenaci nepotkal. Známe se však z doby, kdy Česká televize produkovala pořad o divadle s názvem Divadlo žije a on byl režisérem tohoto pořadu. Průvodcem byl Jiří Slupka Svěrák, který je mimochodem tvůrcem scénické hudby k Cyranovi. Na celém tom Cyranovi mě začalo bavit už jen to, že se to četlo. Já mám totiž strašně rád čtené zkoušky s režisérem a dramaturgem. Když se prostě a jasně vysvětlí, proč se tyto staré hry mají dnes hrát. A pak také když se hledají významy proč která postava říká tu kterou repliku právě tak, a ne jinak, a komu je určena. Vždyť nemusí být určena přímo tomu, komu se právě říká. Taky mě těší to, že pan režisér Seydler s dramaturgyní Alžbětou Matouškovou vymysleli inscenaci, která nechává diváka přemýšlet. Spousta momentů, které by se daly sehrát zcela realisticky, je jen naznačena. Zkrátka pracuje se s tím, aby divák odcházel s otázkou, proč to či ono nebylo zcela dořečeno, než aby odcházel s otázkou: „Tož, mámo, hezké to bylo, take pěkne,“ nebo naopak: „Mámo, o čem to bylo?“ Pracuje se prostě s jistým druhem tajemství, a to mám rád. Baví mě to. I když moje postava zrovna moc tajemná není.
Kdy má být premiéra?
Pokud mne diář neklame, tak předpremiéry se konají v Hradci nad Moravicí, a to už na konci srpna.
Jak budeš trávit letošní prázdniny?
S rodinou. Nejdřív jedeme do Jeseníků z Jeseníků, pak na Broumovsko a než začnou Letní shakespearovské slavnosti, tak pokud to půjde, budu sedět na Vrbici, v Antošovicích, u Kališova jezera nebo někde úplně jinde, kde se dají chytat ryby. A nikdo mě odtamtud nedostane.