JANA GÉLOVÁ, Deník, 20. 3. 2018

Na jevišti Slezského divadla se představila mladá umělecká krev. A to v rámci Pošťácké pohádky Jindřicha Felda, který tvořil na základě předlohy stejnojmenného díla Karla Čapka z knihy Devatero pohádek.

Opava – Premiéry výjimečného projektu Církevní konzervatoře a Slezského divadla, který podpořil i Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se uskutečnily 2. a 12. března. Výjimečnost spočívá v uvedení opery společnými silami – všichni účinkující na jevišti jsou studenty Církevní konzervatoře a i v orchestřišti zasedlo několik studentů spolu s orchestrem Slezského divadla. Inscenační tým byl také namíchaný z umělců obou organizací. Za dirigentským pultem stál ředitel Církevní konzervatoře Petr Rajnoha, jehož debut na půdě divadla působil naprosto profesionálně. Režie se ujala režisérka a dramaturgyně opery Slezského divadla Jana Andělová Pletichová na scéně a v kostýmech Jaroslava Milfajta. Právě práce režisérky Andělové, její koncepce studentského divadla na divadle, dala celé inscenaci dynamiku při zachování pohádkové atmosféry s poetickými prvky. Jednoduchá černobílá scéna s prvky dětských omalovánek působí velice mile a kostýmy s barevnými akcenty kolorují scénu. Také práce choreografa Martina Tomsy ctí koncepci režie a dotváří náladu studentského představení. Samotní studenti překvapili svým nasazením a obrovskou pozitivní energií, která sálala z jeviště do hlediště. Intonační čistota sboru a srozumitelnost zpívaného i mluveného slova byly další devizou inscenace. Scéna vypravěče rozehraná pomocí všech dalších studentů dala najevo styl inscenace, hravost podpořilo inscenování skřítků za obrovské poštovní balíky a jejich pohybové kreace. Poetičnost se odrážela ve scéně představování karet a zpomaleném pohybu při setkání Frantíka a Mařenky. Další vtipné situace přineslo malované autíčko se smutným šoférem. Hlavní role Kolbaby byla při první premiéře v podání Matěje Balwara herecky přesvědčivá, hlasově trochu nevýrazná. U druhé premiéry tomu bylo naopak. Ondřej Pupík disponuje znělým hlasem, na hereckém projevu byly znát některé nedokonalosti. Mařenky Pavlíny Říhové i Barbory Dudkové překvapily obě příjemným znělým sopránem. Celá inscenace působila velice mile a úspěch byl odměnou za jistě nelehkou přípravu všech účinkujících, inscenačního týmu a pedagogů.