JITKA HRUŠKOVÁ, Deník, 26. 11. 2019

Profesním a také soukromým konfliktům se snažím vyhýbat

Opava – Na opavské operní scéně působí už sedm let a získal si celou řadu příznivců. Tenorové zabarvení hlasu ho předurčuje k ztvárňování převážně hlavních protagonistů operních i operetních titulů.

Sólista s přídomkem „dřevěný“ občas k vidění bývá, ale jak se do opery dostane skutečný profesní dřevař?

Původně jsem toužil být varhaníkem, ale měl jsem rád i práci s dřevem, hlavně umělecké řezbářství. To se však nikde nevyučovalo, a tak jsem zůstal u truhlařiny. Laicky jsem hrával na varhany v kostele, úraz ruky však moje plány stát se profesionálním varhaníkem změnil. Když jsem nemohl dál pokračovat v hraní, začal jsem si proto alespoň zdokonalovat zpěv. Nejdřív jsem zpěv studoval soukromě, zpíval v pěveckém sboru, pak jsem se dostal na konzervatoř a následně na AMU. Postupně jsem se dopracoval až k opavskému angažmá.

Kudy k němu vaše cesta vedla?

Jednu dobu jsem byl chvíli na volné noze a jako host jsem ve Slezském divadle vystupoval v operetě Paganini. Když v něm byl vypsaný konkurz na operního tenora, přihlásil jsem se do něj.

Přišel, viděl, zvítězil.

Tak nějak. Štěstí mi přálo a stal jsem se opavským kmenovým pěvcem. Ve městě jsem se s rodinou zabydlel a zapustili jsme v něm kořeny. Jsem rád, že to tak dopadlo, protože Opava je hezké a hlavně čisté město s moc pěkným divadlem, ve kterém jsem spokojený.

S kolegyní Katarínou Jordou vás spojuje rodná Banská Bystrica i studium na bratislavské konzervatoři.

Je to příjemná náhoda, třebaže jsme se předtím neznali. Potkali jsme se až v Opavě, ale občas si na naše vzdálené rodné město rádi vzpomeneme.

Tenoři, hlavně ti romantičtí, bývají divačkami milovaní. Máte v tomto směru dost zkušeností?

No (smích), není to tak úplně pravda. Na nepřízeň publika si však stěžovat nemohu. Diváci mi dávají znát, že mne rádi vidí i slyší a to mně moc těší a opravdu si toho vážím.

Existuje výraznější rozdíl mezi českými a slovenskými divadly?

Těžko říct, myslím si, že mezi divadly ani ne. Spíš vnímám rozdíl mezi jejich diváky. Na rozdíl od Slovenska je Česká republika větší a z toho plyne, že má i víc divadelních scén. Též má spoustu známých skladatelů, z čehož vyplývá i silnější divácké povědomí ve vztahu ke klasice. Na Slovensku zase dominuje více folklórní hudba…

Když jsme u klasiky, souhlasíte s tím, že klasická díla mají být prováděna klasicky a soudobá tvorba zase moderně?

Netvrdím přímo, že s tím souhlasím. I klasické dílo může byt vkusně provedeno moderním způsobem. Jsem spíše konzervativní typ a mám blíž ke klasickému pojetí oper i operet. Osobně si myslím, že by bylo dobré, kdyby byla díla přístupná i pro mladého diváka. A to o to víc, když školský výchovně- vzdělávací systém v tomto směru pokulhává…

Vyhovují vám spíše opery nebo operety?

Kolegové, kteří zpívají hlavně opery, nemívají k operetám moc vřelý vztah. Já mám v oblibě oba žánry a myslím si, že dělat operetu bývá někdy náročnější než operu. Opereta vyžaduje kromě zpěvu i zvládnutí hereckého a pohybového projevu včetně mluvení, což může být pro operní pěvce někdy hodně náročné.

Manželka a děti jsou též umělecky založení?

Manželka pracuje v oboru farmacie, no má i zkušenosti s muzikou. Studovala totiž hru na flétnu. Byla i přijata na konzeratoř, ale nakonec se rozhodla pro už zmíněný obor farmacie. Oba jsme v Banské Bystrici navštěvovali ZUŠ a právě tam jsme se před víc než dvaceti lety potkali. Jiskra přeskočila a už třináct let jsme manželé. Máme tři děti. První dcera se učí v opavské ZUŠ hrát na housle. Nedávno mě mile překvapila zpěvem lidovek. Ve škole se výborně učí, a tak je její další profesní směr ještě ve hvězdách. Mladší je zatím ve školce a snaží se starší sestru ve všem napodobovat, syn se teprve batolí.

Slováci bývají hodně temperamentní. Vy jste klidný nebo výbušný typ?

Určitě nekonfliktní a rodinný, čímž nechci tvrdit, že bych nedokázal vybuchnout. Ale konflikty prostě nemám rád a snažím se jim vyhýbat. Na druhé straně vítám emoce v operních titulech a těší mne, když mohu v hrdinných postavách svůj slovenský temperament nějak projevit.

Údělem muže je postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. Poslední úkol jste evidentně splnil, co ty dva další?

Ty musejí na splnění ještě počkat. Prozatím bydlím v paneláku, který jsem nepostavil a k sázení stromu tam též nepřijdu. Ale teď vážně, uvažujeme o přestěhování do rodinného domku. Pokud k tomu dojde, splním je oba z jedné vody načisto.

Zkraje své umělecké dráhy jste byl chvíli na volné noze. Netoužíte se na ni vrátit?

Řekl bych, že ani ne. Nejsem dravý typ a dnešní doba je pro život bez zázemí dost nejistá. Mám rodinu, a proto upřednostňuji sociální jistotu. Navíc se mi ve Slezském divadle líbí, čemu jsem moc rád…