24. 4. 2024, 11:10,  Milan Bátor,  Divadlo,  Rozhovor

Jak unést psychický i fyzický nátlak, když není vůle žít? Jak zvládnout odloučení od lásky? Tyto i další otázky se dotkly sopranistky Terezy Kavecké, která ztvární hlavní postavu Káťu Kabanovou v nové inscenaci opery Leoše Janáčka. Slezské divadlo Opava ji poprvé uvede již v neděli 28. dubna v hudebním nastudování Marka Prášila a režii Jany Andělové Pletichové.

Blíží se nová inscenace Janáčkovy opery Káťa Kabanová a já si vzpomínám, že titulní role Káti je jeden z tvých splněných snů. Čím to, že tě tato postava tolik přitahuje a láká?

Mám hudbu Leoše Janáčka velmi ráda a Káťa Kabanová je nádherná role, která nabízí mnoho nového a především silné emoce. Najdeme zde jak lyriku a křehkost, tak drama, emoční rozpolcenost, velký smutek, ale také sílu lásky. To vše nabízí velký herecký prostor. A je velmi těžké vše skloubit s náročným hudebním zápisem, který nás nenechá ani na pár vteřin vydechnout. Řekla bych „laťka je hodně vysoko”…a já mám ráda výzvy!

Jednu velkou výzvu jsi musela podstoupit už během zkouškového období. Tvá fotografie, kde jsi ponořená do vody, obletěla sociální sítě a stala se hitem! Prozraď nám, jaké bylo focení ve studené jarní vodě? Jak jsi to vůbec zvládla?

„Nuž, co povídat, stydím se,” řečeno slovy Káti. Nečekala jsem takový ohlas. Pravda, bylo to náročné. Nejsem otužilec. Voda měla v době focení nejvýše pět stupňů. Rybník se nachází kousek od našeho domu, tak jsem si odskočila v županu a zpět jsem šla promrzlá jako rampouch. Doma jsem poté běhala asi deset minut po schodišti, abych se zahřála. Rozhodně budu mít na co vzpomínat a zkušenost to byla určitě pozitivní. Nemalou podporu mi poskytli dirigent inscenace Marek Prášil a fotograf Lukáš Wodecki. Třeba i díky nim se v budoucnu začnu otužovat. Jen vím, že už nikdy nechci do ledové vody ponořit celou hlavu. Příště fotím v čepici! (smích).

Hudební nastudování připravuje Marek Prášil, který se věnuje spíše muzikálovým než operním inscenacím. Možná pro někoho překvapivé angažmá. Co to znamená pro tebe?

Pro mne to znamená především novou zkušenost. Marka znám mnoho let a poprvé pod jeho taktovkou zpívám operu, a to hned jednu z nejnáročnějších. Za velký přínos považuji zejména jeho důslednou práci s výslovností, což mu přináší jeho dlouhodobá zkušenost s muzikálem. Pak také oceňuji jeho velikou snahu o celkový výraz zpívaných frází a přenesení emocí. Snaží se nám také vyjít vstříc stran hereckých akcí, které potřebují svůj čas.

Režii připravila Jana Andělová Pletichová, s níž naopak spolupracuješ dlouhodobě. Zůstala i v Janáčkovi věrná svému konzervativnímu stylu?

S paní režisérkou spolupracuji dlouhodobě jak v operách, tak v operetách. Známe se a víme, jak dojít ke společnému cíli. K Janáčkovi a jeho operám má Jana Andělová vřelý vztah a dokáže jednotlivé postavy důsledně psychologicky rozebrat. Zná velmi dobře hudební zápis, což je zejména v opeře Káťa Kabanová opravdu důležité. Hledáme tak společně cestu, jak vycházet z geniální hudby a herecky dokreslit i jemné nuance jednotlivých postav. Pokud to lze nazvat tradičně konzervativním a nenásilným výkladem, pak mi tento výklad zejména v operách vyhovuje. Ve světě a už i u nás bývá zvykem režijně experimentovat.

Káťa Kabanová je drama nešťastné ženy, která raději volí smrt než nešťastný osud, psychický nátlak a citové vydírání. Co podle tebe ukazuje její příběh?

Příběh Káti Kabanové vypovídá o křehkosti lidské duše. Jak unést psychický i fyzický nátlak, když není vůle žít. Jak se vyrovnat s vlastním hříchem. Jak zvládnout odloučení od lásky… Jsme velmi křehké nádoby a každý z nás se může dostat na samotné dno svých sil. Káťa Kabanová neviděla světlo na konci tunelu. Jediná možnost pro ni byla ukončit své trápení ve vodách Volhy. Její osobní drama také ukazuje, kam až mohou velmi citlivého a oduševnělého člověka zavést ustálené mravní hodnoty, společenská konvence, lidská zloba a pokrytectví.

Možná zvolila jediný únikový východ? Ostrovského předloha kritizovala společenské poměry v carském Rusku. Jakýsi pseudořád dobrých mravů spojený s nejkrutější bezcitností vládnoucí vrstvy. Možná si rusofilsky laděný Janáček neuvědomil, o jak nadčasové téma jde. Nebo to naopak věděl až příliš dobře?

Pro Káťu by byl možný únikový východ v podobě společného života s Borisem. Bohužel se tak nestalo. Myslím, že sám Janáček netušil, o jak nadčasové téma půjde. Víme, že byl velkým obdivovatelem především ruské literatury a kultury. Je známo, že v Brně založil a vedl Ruský kroužek a jeho bratr František pobýval v Petrohradu. Tam také Janáček poslal studovat svou dceru Olgu. Několikrát také sám Petrohrad navštívil. Myslím, že i on byl kritikem politických a společenských poměrů v carském Rusku. Alespoň jeho hudba o tomto vypovídá. Určitě by nesouhlasil s krutostí v jakékoli podobě.

Říká se, že Káťu Janáček napsal krví. Když dílo dokončil, prohlásil: „Jsem teď jako rozladěný klavír na kterém se mnoho hrálo. Tak musí být na nic rozbouřenému moři, když se ukládá zas do líného klidu.“ Jak na tebe působí hudba této opery?

Janáček se na této opeře, řekla bych, emočně vyřádil. V době, kdy psal Káťu Kabanovou, prožíval intenzivní lásku ke vdané Kamile Stösslové. Jak ona sama řekla: Janáčkova hudba napíná nervy, ale kapsu ne. Přiznávám, při zkouškách se i na nás přenáší velké emoční napětí, a to jsme pouhými interprety. Janáčkova hudba je velmi emočně silná a barvitá. Nenechá posluchače chvíli odpočinout. Tak je tomu i v této krásné opeře.