Ředitel Slezského divadla Ilja Racek míní:

 

V letošní sezoně se toho víc povedlo než nepovedlo

 

JITKA HRUŠKOVÁ, Deník, 9. 7. 2019

 

Opava – Opavskému divadlu šéfuje Ilja Racek od června 2016. Za tu dobu uplynulo už hodně divadelní vody v toku očekávání a nadějích. Podívejme se na to, co se v uplynulé sezoně podařilo a co být raději nemuselo.

 

Začnu takříkajíc „z mosta doprosta“ činoherním a operním titulem, kterými se soubory rozloučily se sezónou. Jak je vnímáte?

Činohra mi udělala radost Třemi bratry v nesnázích, které se bezesporu staly hitem. V této inscenaci herci excelovali pod skvělým režijním vedením hostujícího Zdeňka Bartoše. Nad Cukrovým režijním zpracováním Čarostřelce visí bohužel otazník. Přestože má své příznivce, převládat budou asi odpůrci. Její provedení není pro běžného diváka zrovna komunikativní.

 

Promiňte, ale opavské divadlo netvoří hrstka rádoby uměleckých fajmšmekrů. Je zaměřené na běžného diváka. Takže se ptám, co zlého vám pro až takovou pomstu pan Weber provedl?

Mně nic. Jeho muzika zůstává v našem provedení krásná. Ale teď vážně. Očekával jsem klasičtější zpracování, ale v tuto chvíli se s tím už nedá nic dělat. Jisté je, že tento titul vyvolává bouři vášní.

 

No právě! Operní představení není pouliční demonstrace a diváci tudíž nemají odcházet rozvášnění.

V tom naprosto souhlasím. Během prázdnin půjdu zpátky a zhodnotím si činnost opery za poslední tři roky. Vím, že její divácká obliba je skutečně značná, ale chybějí jí tituly, které mohou být uváděny i mimo předplatné. Dalším směřováním opery se umělecká rada bude muset zabývat. Nicméně bych rád trochu dovnitř divadla řekl jednu věc: i premiéra, ke které jsou třeba výhrady, je v opeře vždy kolektivním dílem, kde všechny zúčastněné složky odvádějí maximum svých schopností. A za to budiž těm lidem, kteří tak říkajíc s divadlem dýchají, velký dík. A to naše divadlo opravdu potřebuje! Začínáme se s městem bavit o rozpočtu pro příští rok a každý hlas pro naši podporu je životně důležitý. Uvědomme si znovu, že Opava je v celé Evropě nejmenším městem, které zřizuje operu. Bez mimořádné podpory našich místních příznivců nepřežije.

 

Už proto si režisér nemůže stavět pomník na úkor diváků ani operního souboru, pro který může být navíc i hodně nebezpečný. To akceptovat nelze.

To je pravda a též to tak cítím. Opera je v každém divadle pověstnou třešničkou na dortu a posouvá úroveň divadelních měst vzhůru. Ze svých zjištění vím, že investoři upřednostňují Opavu i pro její kulturní vyspělost, která kultivuje občany a tím i jejich zaměstnance. Za sebe mohu slíbit, že udělám všechno proto, aby opera zůstala Opavě zachovaná. Vždyť je tady s námi už přes dvě stě let. Chtěl bych na tomto místě znovu zdůraznit jednu zásadní věc: jestli opera přežije v Opavě další léta, tak to bude jen díky podpoře našich diváků. Proto je pro mne naprosto klíčové to, že diváci odcházejí z divadla spokojeni. To je pro mne existenční podmínka.

 

Nezničily ji historické bouře, dvě války, němečtí okupanti ani komunistický režim. Ohrožuje ji až současnost.

Finanční šrouby se divadlu začaly postupně utahovat od roku 1993 a zatím ještě nepřestaly. V činohře zůstalo deset členů a s takovým obsazením se větší kusy uvádějí dost obtížně. V opeře je možné spočítat sólisty na prstech jedné ruky. Přesto se někdy i s pomocí hostů snažíme fungovat tak, jako bychom byli kompletní. Poslední dobou se nám daří oba soubory propojovat ve společných inscenacích, například v muzikálech Noc na Karlštejně, Limonádový Joe, Muž z kraje La Mancha nebo Arizona Lady. Všechno to jsou skvělé tituly.

 

Tak si uplynulou sezonu trochu proberme. Co dala a co vzala?

Řekl bych, že většinou dávala. V činohře byla napříč věkovými skupinami divácky oblíbená a stále vyprodaná Babička drsňačka, svou práci v dobrém slova smyslu odvádí též Saturnin, no a o Třech bratřích v nesnázích jsme už mluvili. V opeře nám jednoznačně boduje Prodanka a úspěch má kupodivu i na školních představeních, což jde říci o málokterém operním titulu. Dobře si u diváků vedly i jednoaktovky Aleko i Komedianti a balet Spící krasavice ve spolupráci s olomouckým divadlem byl dobrý nápad. Jak Prodaná nevěsta, tak i Babička drsňačka, Saturnin a Noc na Karlštejně zůstávají na repertoáru i v nové sezoně.

 

Které tituly podle vás očekávání nenaplnily?

Dost vlažnými nechala diváky Žebrácká opera a ani inscenace Pták Ohnivák a liška Ryška nebyla podle všeho zrovna nejšťastnějším dramaturgickým ani režijním nápadem. Mezi dospělými diváky vzbudila určité rozčarování. O Čarostřelci jsme už hovořili.

 

U vstupních dveří máte nádobky na špatné, dobré a vynikající divácké hodnocení, určované kuličkami. Občas však divák nebo divačka hází do nádobky, určené vynikajícímu dojmu, hned celé hrsti kuliček, což běžný divák zaručeně nedělá.

No jistě, takoví diváci jsou k házení spousty kuliček motivovaní nejenom uměleckým dojmem, to je jasné. Také jsem si toho všiml, a proto počty kuliček při hodnocení jednotlivých inscenací v úvahu beru jen informativně.

 

Teď se podívejme na to, co nás od operního souboru od podzimu čeká. Doufejme, že žádný další Čarostřelec to už nebude.

Divákům se zaručeně bude líbit opereta „Nituška“, opera Traviata i muzikál Funny Girl. Dvě barokní jednoaktovky Venus and Adonis a Dido and Aeneas představují celosvětový současný trend a jsem zvědavý, co na něj řekne opavské publikum. Jistý si však nejsem v případě Fibichovy minimálně hrané Hedy. Pro mne je momentálně největším argumentem přislíbená spolupráce dnes již zahraničního dirigenta Roberta Jindry.

 

Možná by se vyplatilo nahradit ji některým prověřeným titulem z české opery. Diváci po nich stále volají.

V minulých sezónách jsme kromě Prodané nevěsty uvedli i Rusalku, Příhody lišky Bystroušky, předtím to byla Její pastorkyňa nebo Čert a Káča. Dalším vhodným českým operám se v budoucnu rozhodně nebráníme.

 

Zahrajte si na prognostika i u výběru činoherních titulů. Jak je vnímáte?

Jako umírněnou klasiku. Myslím, že líbit by se mohla komedie Zítra to roztočíme, drahoušku, kterou diváci znají hlavně z filmu a televize. Zábavná bude určitě i Dámská šatna v podání osvědčených hereček našeho souboru. Titulem Umění vraždy pokračujeme v uvádění detektivek, které bývají divácky oblíbeným žánrem a za zajímavou inscenaci považuji Edmonda v české premiéře. Protagonistou je v ní známý dramatik Edmond Rostand a hra je o jeho životě i vzniku proslulého Cyrana z Bergeracu. Věřím, že divákům přijde k chuti i poetická hra Naše městečko, ukazující obyčejný den obyvatel malého amerického městečka a je přitom úplně jedno, jestli se to město jmenuje Grover´s Corners nebo Opava.

 

Vizitka

Ilja Racek se narodil 10. dubna 1950 v Ostravě. Vystudoval televizní publicistiku na Karlově univerzitě a následně režii na DAMU. Do třetice zvládl ještě divadelní vědu na olomoucké Univerzitě Palackého. Začínal v ostravských studiích rozhlasu i televize, od roku 1983 režíroval soubor Těšínského divadla, odkud přešel do libereckého Divadla F. X. Šaldy. Po roce 1991 šéfoval Státnímu divadlu Ostrava i Janáčkově filharmonii. Od podzimu 1998 do začátku roku 2001 působil jako náměstek ministra kultury ČR a následně vedl Odbor kultury a památkové péče ostravského Krajského úřadu. Od roku 2002 byl ředitelem ostravského televizního studia a v letech 2013 až 2014 řídil plzeňské Divadlo J. K. Tyla. Bydlí v Ostravě, je ženatý a otec tří dětí.