Jitka Hrušková, Deník, 8. 12. 2020

Opava – Zář reflektorů, prkna znamenající svět a potlesk diváků. To všechno důvěrně poznala Nikola Sukeníková jako baletka Slezského divadla. Brněnská rodačka vystudovala osmiletou brněnskou konzervatoř v tanečním oboru. K tanci ji přivedl pohybový talent a od tří let pilně navštěvovala moderní gymnastiku. Pohybové nadšení spolu s talentem u ní postupně přerostlo až do okouzlení baletem. „Výuka na konzervatoři nebyla žádnou procházkou růžovým sadem, nýbrž soustavnou drezurou a když jsem pak zvládla tvrdé vyřazovací úskalí, propracovala jsem se až maturitě. Skončilo nás šestnáct, ale do divadel se dostal málokdo. Já jsem měla při konkurzu do baletního souboru opavského Slezského divadla štěstí. Šéf baletu Michal Tomsa mne přijal a nabídl mi krásné titulní postavy, například v Kladivu na čarodějnici, v Carmen nebo ve Stvoření Promethéhova,“ vzpomíná Nikola Sukeníková.

Právě Kladivo na čarodějnici bylo její osudovou inscenací, protože v sboru účinkoval „nebaleťák“ Václav Sukeník a jiskra zažehla plamínek, který skončil svatbou a narozením dcery Angeliky. Na mateřské si však dlouho nepobyla. „Delší pauza baletkám rozhodně neprospívá, a tak jsem se do divadla zase po roce vrátila. Problém se objevil po nástupu dcery do školky, kdy mé časové vytížení začalo vadit a musela jsem řešit dilema – být baletkou nebo matkou? Zvítězila druhá možnost, a tak jsem v roce 2017 ze souboru odešla,“ říká křehká blondýnka. Ve své baletní době spolupracovala v reklamě na prodej bytů s opavskou realitní kanceláří a ta jí nabídla místo realitní makléřky. „Trefila se rovnou do mé vnitřní krize, protože právě v té době jsem vážně uvažovala o své budoucnosti. Životnost baletky totiž nebývá dlouhá, a tak jsem nakonec nabídku přijala.  V nové práci mi do jisté míry pomáhala i divadelní proslulost, klienti mne poznávali a oslovovali s poptávkami o prodeji nebo koupi nemovitosti. Navíc se mi líbilo, že jsem si s nimi mohla povídat, a to byla příjemná změna, protože baletka si na jevišti zrovna moc nepoklábosí,“ spokojeně konstatuje.

Ani jako realitní makléřka však baletní soubor úplně neopustila a občas zaskakovala za nemocnou nebo zraněnou kolegyni. Vloni přišla znovu na přetřes možnost uvedení autorské baletní inscenace Martina Tomsy s názvem Action Man, která sice spatřila světlo světa před deseti lety, ale teprve teď se dočkala realizace. Nikola pomáhala Tomsovi shánět tanečníky i hudbu, dělala mu asistentku choreografie. Sama v inscenaci ztvárňuje postavu policistky, zamilované do zločince, v jehož vlivu se též dostane na šikmou plochu.

„Chvíli mi trvalo, než jsem dostala nečinností ztuhlé svaly zase do kondice a tréninky jsem proto nešidila. Představení jsme sice dotáhli do úspěšného konce, ale zasáhl covid, který nám letos po první repríze divadlo zavřel. Naštěstí jsem plně vytížená prací v realitce a čekám, kdy se diváci do hlediště zase dostanou a my budeme pokračovat. Na to se těším i s vědomím, že trénink bude pro tělo zase hodně bolestivý. S externí spoluprací skončit nechci už pro výborný vztah s Martinem Tomsou, kterého si vážím jako člověka, autora, tanečníka, choreografa i šéfa,“ míní Nikola. Její dcerka brzy oslaví šesté narozeniny a je pohybově též velmi nadaná. Stihla už chodit na gymnastiku i do baletní školičky Slezského divadla, ráda plave i lyžuje.

„Úvaha o tom, co si nakonec vybere jako povolání, je zatím předčasná. Rozhodně ji dál pohybově povedeme a konečné rozhodnutí necháme na ní,“ dodává maminka Nikola.